I need you today, tomorrow and forever! - 6. kapitola

_{K nám na pódiu přišel nějaký vysoký, strach nahánějící muž a něco Mad šeptal do ucha. Ta přikývla a zářivě se na mě usmála. Bylo mi na omdlení, nemohla jsem pořádně dýchat a stále jsem si musela držet tu masku.}

_{„Dámy a pánové, uvolněte prosím parket. Pan Jackson právě dorazil a zahájí první tanec naší charitativní akce s naší výherkyní,“ poplácala mě po rameni.}

_{„Fakt ti nezávidím“ zavrčela mi do ucha a brala mě z pódia. Vůbec jsem nevnímala. Polkla jsem na prázdno a vystrašeně se dívala po místnosti.}

_{Světla se ztlumila, dveře se otevřely a …}

_{6. kapitola}

_{Dveře se otevřely a z nich vyšel muž, kterého jsem už nikdy nechtěla vidět. Měl na sobě černé kalhoty, které těsně obepínaly jeho dlouhé nohy, bílou u krku nedopnutou košili a na ní černou zdobenou vestu. Černé, kudrnaté vlasy mu volně ležely na ramenou a dva pramínky vlasů mu trčely do očí. Vypadal úžasně. Rozhlížel se po sále, neustále se na někoho usmíval a lidé na něj pokřikovali. Mad mě chytila za ruku a táhla z pódia. Měla jsem úplně dřevěné nohy, tak jí to moc nešlo, stála jsem tam jak přikovaná. Podívala se na mě z otázkou v očích, ale já jí nedokázala odpovědět a vlastně nebyla jsem schopná vůbec ničeho. Bála jsem se byť jen mrknout, abych neomdlela.}

_{„Vítejte, pane Jacksone, jsme rádi, že jste potvrdil svou účast,“ slyšela jsem Madelaine. Uvolnila jsem svoji zpocenou do pěsti staženou ruku a chvilku s ní kroutila. Dělala jsem vše možné i nemožné, jen abych s enemusela dívat na něj. Nechtěla jsem se na něj dívat! Nechtěla jsem ho vidět a už vůbec jsem s ním nechtěla dělat žádný projekt!}

_{„A tady máte vítězku,“ slyšela jsem její medový hlas a následně pocítila její teplou ruku na svém rameni. Tlačila mě k nim.}

_{„Jenn,“ sykla na mě. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na ni. V jejích očích jsem viděla obrovské otazníky a tušila jsem, že se dnes nevyhnu výslechu. Ještě budu muset vymyslet, co jí řeknu. Ještě jsem jí nechtěla svěřit svou minulost. Ještě ne.}

_{„Promiňte mi, není ve své kůži,“ omluvila se za mě a já měla chuť utéct.}

_{„Pane Jacksone, dovolte abych vám představila Jennifer Smithovou,“ ukázala na mě.}

_{„Moc mě těší, slečno Smithová,“ natahoval ke mně ruku. Madelaine do mě dloubla a já se na něj musela podívat.}

_{Ano, tak jak jsem čekala. Setkala jsem se s párem těch nejkrásnějších očí, jaké jsem kdy viděla. Všechny vzpomínky, všechny zážitky, všechna bolest, kterou jsem tak dlouho skrývala se najednou vzepjala na povrch a obrovská trhlina v mém srdci se znovu objevila. Srdce mi nepravidelně bušilo. Spánky mi neustále tepaly a v mých očí se objevilo zranění.}

_{Pátravě mě pozoroval a zjevně nevěděl, co si má myslet. Malinko se zamračil a podíval se na svou nataženou ruku. Až teď jsem si všimla, že má černé rukavice.}

_{„Jennifer Smithová,“ podala jsem mu ruku. Nemohla jsem říci, že mě těší ho poznat, protože to tak zkrátka nebylo!}

_{Jemně ji stiskl a pustil. Zachvěla jsem se. Ano, stále měl na mě takový vliv! To bylo zlé, moc zlé. Podívala jsem se po sále a všichni se na nás napjatě dívali. Otočila jsem se k Madelaine, která se stále ještě mračila a dloubla jsem do ní. Mávla rukou a sálem se rozezněla něžná melodie.}

_{„Smím prosit?“ zeptal se nejistým hlasem a mírně se uklonil. Vyděšeně jsem se porozhlédla po okolí, jakobych hledala něčí pomoc, i když jsem dobře věděla, že mi pomoct nikdo nemůže. Tohle je můj boj! Nejistě jsem přikývla a vložila svou ruku do té jeho. V tichosti mě vedl doprostřed tanečního parketu. Během cesty jsem několikrát klopýtla. Úplně se mi třásly nohy.}

_{Zastavil se, otočil si mě k sobě čelem a malinko se usmál. Rozbušilo se mi srdce. Jemně si mě přitiskl na hruď a já pomalu vdechovala jeho vůni. Byla úplně stejná, tak jako jsme si ji pamatovala. V hlavě se mi objevila vzpomínka na večer, kdy jsem mu plakala v náručí a přesně takhle vdechovala jeho vůni. Tiše jsme tancovali a mé srdce zrychlilo pokaždé, kdy se naše těla dotkla. Hmatatelně jsem cítila tu elektřinu, která mezi námi byla.}

_{Našim smětem se blížil postarší pán a Michael si mě více přitiskl na hruď. Prudce jsem se nadechla a on povolil sevření.}

_{„Omlouvám se,“ zašeptal mi do ucha a jeho horký dech mi způsobil husí kůži. Mé tělo se zachvělo a on si povzdechl. Slzy se mi tlačily do očí, pokoušela jsem se je zahnat, ale nedařilo se mi to. Vzpomínky byly silnější než má chatrná vůle je zastavit. Bezmocně jsem si opřela hlavu o jeho rameno. Pohladil mě po vlasech. Zavřela jsem oči a užívala si to, i když jsem věděla, že později to bude strašně moc bolet. Mnohem více, než-li teď. Opět jsem si připadala jako ta malá holčička v náručí svého hrdiny, anděla.}

_{„Proč jsi to udělala?“ vydechl mi do ucha a mé srdce se zastavilo.}

***

MJLove