Já se s radostí vyjadřuji k této kapitolce! Byla a je hmmm nepopsatelná! Znovu se mi líbí to, jak věděla kam má jít a jak moc ji bolelo mu to říct! Jsem se chvěla s ní, nechtěla jsem mu koukat do očí a chtěla jsem se vymanit z jeho sevření. Přesně jako ona! Ale nešlo to! Moje oči běhali splašeně dál po řádcích, aby se zasekli u slova "a" a třech teček! Moje nervy! Probrečela jsem ji , prohleděla do budoucnosti a doufala, že se to konečně dozví on a hlavně já. Jen nevím, jestli to bude správné! A chtěla bych poprosit nezabíjet spisovatelku, protože pak se to nedozvíme nikdy a jinak znovu! Neskonalé! Opravdu neskutečné, chci psát jako ty! Můžu ti kousek tebe uzmout??? ale vše s láskou L.O.V.E. šak víš co viď??? a když neeeee tak víš co viď??? !!!