Rozhněvaní andělé

ROZHNĚVANÍ ANDĚLÉ

(Děkuji E. Šantavé, za velice příhodný název pro "mé" dílo.

L. O. V. E.

Svět je jako rostlina,

co tak lehce zkomírá.

Styďte se lidé pohanští.

za tento svět dnešní.

Z čeho bude zrozen zítřek,

když lidé ničí každé zvíře,

rostlinu i slunce

jaké jsou naše šance?

Co když slunce již nevysvitne?

Tmou plout chcete?

A co vy lidé slepí?

Chcete procitnout ze tmy dnešní

a viděti barvy zítřejší?

Ukažme si na tu mládež zkaženou,

rodiči popuzenou,

životem odsouzenou.

Řekněte jejich srdcím,

kdo žít tu bude moci?

Až soud poslední přijde,

veškerá cesta zanikce.

Myslíš -li si, že ty unikneš bouři noční,

jsi na omylu, tvoru lidský.

Trest padne na všechny

boháče i chudáky, zdravé i nemocné.

Dokonce i staří a děti,

budou platit za hříchy našich duší.

Temné zlo spaluje naše srdce

a i dny jsou utopeny v řece.

Zanechejme stopy za sebou,

aby další lidstvo vědělo,

kde toto selhalo.

Že sluneční paprsky nehladí vaší tvář?

Nedivte se, všude je tma a zima!

Až zmizí zastavěné plochy lesů,

nalezne se místa trochu.

Na přírodu, jež nám dává životy, sílu i domovy.

kašleš hochu.

Že tě příroda nezajímá?

Tak to by sakra měla!

Z čeho budou živy děti tvé?

Že žádné mít nebudeš?

Tak to je kec!

Nevěří ti jej ani pes.

Podívej se na sebe,

podívej se za sebe

Co všechno po tobě zbylo,

ty člověčí kryso?!

Kde si budete hrát,

až se vrátíte k nám?

Kde se budete milovat,

když svět upadá?

"Co si počnem?"

Teď se ptáš?

Zeptej se svého otce!

A přestaň koukat na sebe, ty sobče.