Poslední polibek - 9 . kapitola

_{Rodiče nás šli vyprovodit ke dveřím, kde jsme se ještě dlouho objímala. Zváště maminka to nesla velice špatně.}

_{„Tady máš kabát, Susan?“ drkla do mě Alice.}

_{„Ale to…“ zasekla jsem se a pohlédla na to, co dřímala v ruce. Bylo to Michaelovo sako, co mi půjčil. Přitiskla jsem si ho k obličeji a celé to sako vonělo jako Michael.}

_{„Susan, sakra! Co to děláš? Nemysli na něj,“ napomínala jsem se.}

_{„Ukaž, to tady asi někdo nechal,“ natahovala se maminka. Ale já uskočila.}

_{„Né! To je mé sako!“ vykřikla jsem.}

_{Táta se na mě zamračil - už věděl, který bije. Nadechl se a v obličeji měl takový výraz, jakoby ho nejraději spálil.}

_{,,Tak se mějte a okamžitě, jak dorazíte, tak nám dejte vědět,“ zamávali nám, když jsme nastupovali do auta. Museli jsme k zadnímu východu, protože u předního stále vyčkávali novináři.}

_{Nasedli jsme do auta a Alice se na mě soucitně podívala.}

_{„Susan, měla by jsi to sako nechat tady. Akorát ti ho bude připomínat,“ radila mi sestra.}

_{„Alice, stejně jako já víš, že mi ho bude připomínat cokoli,“ odvětila jsem a ona přikývla.}

^{9. Kapitola}

^{***(Michael)***}

^{„Michaeli, už můžeme vyrazit. Vše je připraveno,“ vstoupil do Michaelova pokoje Jacob. Michael stále se seděl na posteli a hleděl na sponku, kterou třímal v ruce. Susaininu sponku. Našel ji, když se převlékal. Musela se zaháknout, ale Michael byl rád, alespoň na ni měl nějakou vzpomínku.}

^{„Michaeli, slyšíš mě? Haló? Michaeli,“ křičel Jacob a zběsile máchal rukama.}

^{„Co, ano,“ vzpamatoval se Michael.}

^{„Říkám, že už můžeme jet na letiště,“ zakroutil hlavou a měřil si ho opatrným pohledem. Dělal mu starosti. Už dlouho ho takhle neviděl.}

^{„Ano, ovšem. Už jdu,“ pomalu se zvedl z postele a se svěšenými rameny vyšel z pokoje. Jacob si jen povzdechl a šel za ním, doufajíc, že se z toho co nejdříve dostane.}

^{Dole v hotelové hale čekalo na Michaela několik desítek policistů, aby jej provedlo k autu, protože před hotelem teď na svého hrdinu a miláčka čekali jeho věrní fanoušci. A samozřejmě také agresivní novináři, kteří stále toužili po drbech z dnešního dlouhého večera.}

^{Michael jen vyšel v obložení ochranky před budovu hotelu, zamával svým fanouškům a nasedl do auta.}

^{„Michaeli, co podnikneme?“ zeptal se ho Jacob v autě. Michael se zamračil a nechápavě se na něj podíval. Byl už příšerně unavený. Jediné, co teď chtěl bylo vidět své milované děti a hurá do postele.}

^„Eh?“

^{Jacob protočil oči. „S tím dneškem.“}

^{„Teď přesně nevím, co máš na mysli?“ podíval se na něj.}

^{„No tak! Moc dobře víš, že ti jen tak nedají pokoj. Budeme muset něco vymyslet,“ založil si ruce na prsou.}

^{Michael nesouhlasně zavrtěl hlavou. Tenhle nápad se mu ani za mák nelíbil.}

^{„Co bychom měli vymýšlet? Myslím, že viděli dostatečně, co se dělo,“ unaveně klesl do sedačky auta. Zavřel unavené oči a před očima se mu objevila ona.}

^{Jacob si povzdechl a uvolnil kravatu na krku.}

^{„Tak toho přesně jsem se bál,“ zamumlal a sevřel ruku v pěst.}

^{***(Susan)***}

^{„Slečno, slečno!“ křičel na Susan nějaký urostlý, hnědovlasý mladík, když s Alice dorazily na letiště.}

^{Susan se otočila a před sebou spatřila roztěkaného mladíka, jak v ruce drží nějakou fotografii.}

^{„Ano?“ podívala se na něj rozpačitě.}

^{„Ach, slečno, to je něco. Já jsem vás potkal! Nemohla by jste se mi prosím podepsat?“ jásal a mával před ní nějakou fotografíí.}

^{Susan se otočila na Alice a ta jen pokrčila rameny.}

^{Susan se zamračila. „Nezlobte se, ale to musí být nějaký omyl,“ rozesmála se. Prohrábla si své dlouhé vlasy.}

^{„Já nemám proč se vám podepisovat,“ zamračila se. I když byla dcerou známého politika, tak se nikdy nikomu nepodepisovala.}

^{Ale mladík to jen tak nevzdal. Ukázal jí plakát na kterém byla ona s Michaele, a právě v okamžiku, kdy se líbali. Jakmile to Susan viděla, tak jí ten smích přešel. Vytrhla mu plakát z ruky a ukázala ho Alice.}

^{„Jo, tak mám takový pocit, Susan, že tě dnešní noc proslavila,“ smála se a vracela jí ho.}

^{Mladík před nimi se začal nedočkavě kroutit. „Tak podepíšete se mi, prosím?“}

^{A Susan nevěděla, co by měla dělat. Když by se mu podepsala, tak bude vypadat jako fanynka, co využila situace pro svůj osobní prospěch a když se mu nepodepíše, tak jí bude mít za nafoukanou barbínu. Tak co má dělat?}

^{Chytila pevněji své kufry. Otočila se k mladíkovi. „Promiň,“ zašeptala a utíkala k odbavení zavazadel, kde se na ni všichni dívali a pár lidí si na ní dokonce ukazovalo. Toužila po klidu, toužila, aby byla pryč.}

^{Když jí konečně udýchaná Alice dohnala tak ji chytila kolem ramen a zašeptala. „Tak myslím, že ten výlet je ten nejlepší nápad!“}

^{„To není žádný výlet, Alice,“ zamračila se Susan.}

^{„Já vím, pššt,“ zasmála se a táhla ji dál.}

^{***(Michael)***}

^{„Michaeli!“ vytrhl Jacob plakát z ruky nějakého děvčete, která je na letišti rozdávala.}

^{Michael se na něj otočil a rozesmál se. Vzal si od něj plakát a dlouho si ho prohlížel. Srdce mu rozbušilo, když si vzpomněl, že ještě před pár hodinami, to byla skutečnost.}

^{„Tobě je to k smíchu?“ zrudl Jacob. Michael se ještě více rozesmál a přikývl.}

^{„Ach Bože, co s tebou ta ženská jen provedla,“ dramaticky spojil ruce.}

^{Michael si ten plakát pečlivě složil a dal si ho do vnitřní strany saka.}

^{Když procházeli letištní halou, tak se u nich objevila usměvavá letuška, které se očividně Michael líbil.}

^{„Dobrý večer, pane Jacksone, vaše letadlo je připravení,“ koketně se na něj usmívala. Michael poděkoval a mírně se usmál. Neměl rád tenhle typ žen.}

^{„Michaeli Michaeli,“ uslyšel za sebou v tom davu známí hlas.}

^{(POZNÁMKA MJLove, TADY JSEM TO CHTĚLA UKONČIT, ALE TO UŽ BY JSTE MĚ ASI FAKT ZABILI J )}

^{Michael se otočil a spatřil před sebou Karolinu, která byla soukromou učitelkou jeho ratolestí.}

^{„Ahoj, Karolino, co tu děláš?“ ptal se nadšeně.}

^{Karolina se usmála a pozdravila svého bratra.}

^{„Byla jsem na dovolené a ty? Jak se máš? Jako bylo turné?“ chrlila ze sebe jednu větu za druhou.}

^{„Jde to,“ smutně se usmál. „A turné? Vyčerpávající, vzrušující, nádherné! Tak jako vždy,“ usmál se.}

^{„A už letíš domu?“}

^{„Ano! Ano, konečně domů,“ usmál se při vzpomínce, že za několik hodin už bude doma se svými dětmi.}

^{„Michaeli už budeme muset jít,“ odkašlal si Jacob.}

^{„Neletíš s námi?“ zeptal se jí Michael. Alespoň by do něj Jacob v jednou kuse neryl.}

^{„Tak to bych ráda, ale nemůžu,“ dívala se na něj s lítostí. Toužila po Michaelovi už roky.}

^{„Ale mám to stejným směrem, tak lovče!“ nabídla mu své rámě a on s radostí přijal. Měl ji rád. Považoval ji za člena rodiny.}

^{***(Susan)***}

^{„Co je to za řev?“ otočila se Alice na Susan. Ta pokrčila rameny a následovaly dav lidí.}

^{„To jsem si mohla myslet,“ řekla Alice uštěpačně a opatrně pohlédla na svou sestru, která pozorovala Michaela, jak se drží za ruku s jinou dámou. „Jsou krásný pár,“ usmála se smutně. Zmocnil se jí vztek, smutek i touha. Alice se ji rychle obrátila čelem k sobě, aby se na ně nedívala. Uměla si představit, jak jí to musí bolet.}

^{„Susan, musíš pochopit. On žije v úplně jiném světě. On je úplně někdo jiný a je to muž. Teď lituji, že jsem tě na ten koncert brala. Měla jsi zůstat fanynkou a né obětí,“ hladila ji po vlasech.}

^{Susan se usmála. „Nejsem jeho oběť a na jednu stranu ho chápu. On jde dál a já musím jít také. Už se tím nebudu trápit,“ rozhodla se.}

^{V Susainině kabelce se rozezněla líbezná melodie. Byl čas na prášky}

^{„Susan a začni hned,“ řekla opatrně a Susan ihned pochopila, co tím její sestra myslí. Jednou provždy vymazala tu melodii včerejšího večera.}

^{„Ok to bychom měli a teď už půjdeme nebo nám to ještě uletí,“ chytila}

^{Doufám, že se Vám kapitola líbí. Je to nezáživné, ale nezbytně důležité pro další vývoj.}

MJLove

^{Msvou sestru za paži a vyšli vstříc budoucnosti.}