5. kapitola

,,Susááán," slyšela jsem jí křičet.

,,Nemohla jsem tě nikde najít," stěžovala si a já skoničila v jejím drtivém objetí.

,,Musela jsem pryč, promiň," omluvila jsem se a objetí jí opětovala.

,,Bylo to naprosto úžasné. Měla jsi to vidět! Zářily jste jako hvězdy a ty nadšené komentáře, páni Susan ani jsem nevěděla, že tak umíš zpívat," skákala nadšeně a já jsem se jí musela smát. Vypadala neuvěřitelně, jiskřičky jí létaly z očí a byla plná energie, vůbec na ní nebylo znát, že se skoro dvě hodiny mačkala v davu lidí, v místě, kde ani nebyl dostatek vzduchu.


,,Bylo to úžasné Alice, děkuji, děkuji, děkuji!" a už jsem se zase rozbrečela. byla jsem jí tak vděčná. Nikdy jí to nezapomenu.

,,Splnila jsi mi sen, už jen to, že jsme šli na ten koncert a pak..." nemohla jsem ani mluvit.

,,A pak jsi byla s ním..." pištěla. Vypadalo to, že z toho má větší radost než já.

,,Alice," smála jsem se.


Nadšení fanouškové skandovali Michaelovo jméno, pár lidí už odcházelo, ale ta největší vlna tam ještě zůstala. Marně doufajíc, že se Michael ještě objeví. Ale inu, nic není nemožné a dnešek je toho důkazem.

,,Alice!" ztrnula jsem, když jsem slyšela povědomou melodii. Z mého baťůžku, který Alice stále držela se linula melodie Black or White. Tušila jsem kdo to je. Nebyla jsem schopna se pohnout, ne nechtěla jsem tu nádhernou pohádku ukončit a čelit následkům.


Alice se vzpamatovala jako první. Zamračila se a vyndala můj mobil. Podívala se na číslo a její tvář nabrala jiný nádech, byla rozlobená.


,,Tak to ne," řekla vypla mi mobil a hodila ho zpět do batohu.

,,Alice!" protestovala jsem.

,,Né Susan, teď nebude kazit tu nádhernou chvíli. Zažila jsi něco vyjímečného," usmála se a stiskla mi ruku. Jak já jsem jí měla ráda, byla to ta nejlepší sestra jakou by si člověk mohl přát.

,,Stejně se tomu nevyhnu," namítala jsem. Chtěla jsem to mít rychle za sebou, na co odalovat to čemu se stejně nevyhnu.

,,Pššt," dala mi prst na ústa

,,Co kdybychom si ještě zašli na kafe?" navrhla

,,Spíš na panáka!" zasmáli jsme se a vydali se pryč.


,,A jaj," zašeptala Alice a její ruka ztuhla.

,,Alice co se..."

,,Táta je tu, čeká na nás," řekla prkenně

,,Bože, co - co,"

,,Klid Susan, chovej se normálně. Jsi už dospělá," poradila mi a vystrčila bojovně bradu.


Vydali jsme se k otci, který měl na tváři neurčitý výraz. jen jsem se modlila ať to není tak hrozné. Nějak to přežiju, konec konců za pár hodin odlétám.

,,Ahoj tati, ty ses asi nepřišel zeptat na to jak jsme si užili koncert, že ne?" pokoušela jsem odhlečit situaci, když jsme k němu došly.


Bouhžel jak jsem předpokládala, tak h to více popudilo jak rozesmálo. Jeho výraz byl ledový a pohled jeho očí mrazivý. To nebylo dobré, to vůbec nebylo dobré.

,,Vůbec nemám náladu na tvoje vtípky!" rozkřičel se a jeho buclatá tvář zrudla. Prstem ukázal na Alice a z jeho modrých očí lítali blesky.

,,Okamžitě do auta!" křičel na ni a mával rukama.

Alice mi stiskla ruku na znamení, že je tu se mnou.

,,Hned!" zakřičel znovu


,,Ale tati..." pokoušela se ho Alice uklidnit, ale on se nedal.

,,Hned," zopakoval a Alice se na mě omluvně podívala. Jen jsem kývla. Bylo mi jasné, že tohle si vyžeru s plnou parádou.


,,Tati já ti to vysvětlím," snažila jsme se ho uklidnit, když Alice zkroušeně zalezla do auta. Nadšení fanoušci, tkeří tu parkovali se na nás otáčeli.

,,Co mi chcš vysvětlovat na tom, že se má dcera oblizuje před zraky miliónu lidí s tím - tím uchylákem Jacksonem! To je vážně krásné spestření večera, když mi kolega volá, abych si zapl televizi! A co nevidím svou rozkošnou dcerušku, jak za ní beží Jackson a líbá jí!" teď křičel na celé parkoviště. Všichni nás pozorovali.


,,Tati nemohl by jsi to nechat na doma!" křikla jsme na něj. Opravdu jsem nemínila dělat někomu divadlo.

Ne teď a né tady!

,,Nepoučuj mě co mám a co nemám dělat!" prskl na mě a pak se otočil k davu lidí, kteří se zastavovali a podívali se co se děje.

,,Nechcete přijít až sem? Ne?! Tak co kdyby jste si šli po svém!" rozkřičel se a lidé raději šli. Šel z něj strach. Jo, táta, když byl v ráži, tak se ho všichni báli. Proto patřil ve svém oboru k těm nejlepším. Nic a nikdo ho nezastrašil natolik, aby se stáhl.

Všechno, vždy řešil přímo a s nikým neměl servítky a slitování.

Ale i tak ho mám ráda, je to přeci můj otec a já ho musím brát takového jaký je, i když bych ho někdy zadupala do země. Obrazně řečeno samozřejmě.


***(Michael)***


Byl jsem zrovna ve sprše a nemohl jsem na ni přestat myslet. Byla jako droga na kterou si člověk velice rychle navykne a jakmile není tak se cítí tak zranitelný.

V její přítomnosti jsem se cítil tak skvěle, tak jinak. Byl jsem vítěz. Tolik se mi od ní nechtělo. Měl jsem pocit, že tu poslední písničku nepřežiju v koutku duše jsem doufal, že až se vrátím tak tam na mě bude čekat a já opět pohlédnu do těch nádherných očích.

Nechápal jsem jak mě mohla jedna dívka tak ukouzlit. Byla tak strašně jiná, než ostatní fanynky.


"Tak dost!" napomenul jsem se a vylezl ze sprchy. Omotal jsem si kolem sebe ručník a začal se oblékat do čistého oblečení. Byl jsem tak unavený, ale věděl jsem, že nebudu spát, protože ona mi nedá spát!

,,Můžeš mi sakra říci co jsi tam vyváděl?" vtrhl do koupelny můj poradce a mluvčí Jacob a začal na mě řvát.

"A je to tady!" pomyslel jsem si.


,,Jacobe nevadí ti, že jsem v koupelně!" utrhl jsem se na něj naštvaně. Sice jsme věděl, že to přijde, ale nemusí mi lézt do koupelny. Otočil jsem se k němu zády a zapínal si knoflíčky u košile.

,,Posloucháš mě vůbec! Co jsi tam dělal s tou, tou..."


Ale to už jsem se otočil. Dostal jsem na něj takový vztek.

,,S kým?" ukázal jsme na něj výhružně

,,Tobě zkrátka nedochází, že by tě mohla zničit? Vzpamatuj se Michaeli! Dospěj už konečně!"

,,Ona taková není a neříkej mi co mám a nemám dělat!"

,,A to jsi poznal z jediného polibku?" řekl výsměšně

,,Proboja Jacobe já vím, že jsem to zpackal. Ale už se stalo!" rozmáchl jsem bezmocně rukama.


Sklonil jsem se a zavázal si tkaničky. Pravdou bylo, že mi bylo úplně jedno jaké následky to ponese.

,,To jsi tedy zpackal! Zítra jsou toho plné noviny!" povzdechl si a dal ránu do zdi.

Noviny, proč mi to najednou bylo jedno?


Podíval jsem se na něj. Vypadal docela nešťastně a to necítil to co já.

,,Tohle jsem rovna na mysli neměl," prohodil jsem nevinně.

Otočil se na mě a nazdvihl obočí.

,,Myslel jsem..." nevěděl jsem jestli je moudré mu to říkat.

,,No pokračuj!" povzbuzoval mě

,,Myslel jsem to, že jsem jí neměl líbat. Já myslím - myslím, že jsem se do ní zamiloval," vzdychl jsem a plácnul s sebou na židli.

,,Asi?"

,,Asi určitě,"

,,Jak je to možné?" zeptal se a já měl chuť ho praštit, aby se mu rozsvítilo

,,Prostě přeskočila jiskra znáš to," snažil jsem se mu to vysvětlit.

,,Né Miku to opravdu neznám," dělal si ze mě srandu

,,To není sranda,"  zamračil jsem se na něj

,,Doprdele!" plácl se přes pusu

,,Moje slova," přitakal jsem

,,Michaeli nebuděláš žádnou kravinu, že ne?" strachoval se jako vždy hlavně o svůj krk. Otočil se na mě a začal šermovat rukama

,,Víš co odjedeme ještě dnes, aby jsi nestihl provést něco čeho by jsi pak litoval," diktoval mi. Jen jsem nevěřícně zakroutil hlavou. Natáhl jsem si mikinu nasadil kapucu a chystal se odejí.
Ale on mě čapl za ruku.

,,Kam si myslíš, že jdeš?" vyjekl na mě ,,... ještě jsem neskončil!!"
Setřásl jsem jeho ruku a otočil se k němu čelem. probodával jsem ho pohledem.
,,Ale já už ano! Už mám dost toho jak se mi všichni v jednou kuse montují do života. Copak já nemám vůbec žádná práva?! Nemám?!" rozkřičel jsem se, což byla ojediněla situace. Křičel jsem málokdy, vždy jsem se všechno snažil řešit s chladnou hlavou, ale jakmile došlo na Susan tak to nešlo.

Nechal jsem ho tam stát s otevřenou pusou a vyšel na čerství vzduch. Nasadil jsem si brýle a sklopil hlavu. Doufajíc, že alespoň teď budu míst chvilku klidu.
Procházel jsem se po parkovišti, kde ještě stálo pár mých fanoušků a živě diskutovali nad koncertem, sdělovali si své zážitky a pocity. Musel jsem se nad tím usmát. Za tohle to stojí. Miluji své fanoušky a nikdy bych nepřestal zpívat, už kvůli nim ne. Budu bojovat za tenhle svět, budu ho obohacovat o své písně dokud o to stojí.
Nasál jsem teplý večení vzduch a hned jsem se cítil lépe. Byl to takový nezvyk procházet se sám bez bodyguardů, bez křičejících fanoušků. Tohle mi v mém životě chybělo stejně tak jako láska. Naštvaně jsem kopl do kamene, který mi ležel v cestě.

Nelitoval jsem toho, co jsem udělal, litoval jsem toho, že jsem jí nechal tak snadno odejít. Tak moc bych chtěl ještě jednou ochutnat její rty. Podívat se do jejích krásných očí.

Lidé si myslí, že můžu mít všechno co si jen zamanu, na jednu stranu je to pravda. Ale já toužím po zcela obyčejných věcech, tedy tak je vidí ti co je můžou dělat každý den. Přál bych si jen tak sednout v parku a nerušeně pozorovat přírodu, lidi kolem sebe. Chtěl bych si zajít do obchodu pro čerstvé rohlíky k snídani. Chtěl bych se každé ráno probouzet vedle krásné ženy, dávat jí najevo svou lásku a oddanost. Tohle já nemůžu! Závidím lidem jejich volnost, stejně jako oni závidějí mě můj život.

,,Co jsi to se mnou jen udělala!" povzdechl jsem si a pak jsem zaslechl hluk. Podíval jsem se tím směrem a viděl nějakého muže jak naštvaně rozhazuje rukama a křičí na nějakou dívku. Stáli v dáli neviděl jsem na ně - pouze jejich siluety. Zastavil jsem se a pozoroval je. Ani nevím proč.

*** (Pohled: Susan)***

,,Omlouvám se stačí?" bezmocně jsem rozhodila rukama už jsem nevěděla co říkat. A už vůbec jsem se za to nechtěla omlouvat, ale věděla jsem, že je to nutné.
Jinak bychom to řešily až do rána a na o jsem opravdu neměla náladu. Parkoviště se už pomalu vylidnilo.
,,Sakra! Ani zdaleko to nestačí ISusan!" rozkřičel se znovu a v očích měl zoufalý výraz.
,,Víš jak teď vypadám?" vztekal se

Celou tu dobu jsem se snažila chovat slušně, chtěla jsem to vydržet a pak v klidu odjet, ale jeho slova ve mě vzbudila vlnu odporu. Cítila jsem jak se celé mé tělo rozhořelo tím vztekem, který jsem nyní pociťovala. Pohár trpělivost přetekl.
,,A to je přesně ONO! Vždycky se zajímáš jen o sebe, ale to co cítí ostatní, to je ti ukradené! Mě je také na zvracení z těch vašich snobských večírků, z tvých vtipů. Ale skousnu to! Co kdyby jsi to pro jednou zkusil ty?:!" rozkřičela jsem se, velétolo to ze ěm úplně nečekaně.

V otcových očích se objevila zuřivost. Chtěla jsem se mu omluvit, ale než jsem to stačila udělat, tak se můj otec napřáhl a já skončila na zemi. To bylo poprvé co mne uhodil. Zůstala jsem ležet na zemi a nechala jsme p tvářích stékat slzy. Ani mě tak nebolela ta rána od něj, i když byla pořádná, ale spíše fakt, že to udělal.

,,Tohle jsi neměla Susan!" vyprskl mé jmno jakoby to byla nadávka.
Otočil se a nastoupil do auta. Ještě se po mě podíval a prostě odjel. Nezajímalo ho co se mnou bude, prostě mě tu nechal.
Neměla jsem sílu vstávat, zůstala jsem ležet na chodníku a držela se za tvář.
Ptala jsem se sama sebe Proč! Bylo mi úplně jedno jestli na parkovišti ještě někdo je a dívá se na mě, rozvzlykala jsem se nahlas. Nemohla jsem to udržet. Stočila jsem se do klubíčka a říkala si, že všechno bude v pořádku. Uklidňovala jsem se tím, že za chvíli budu sedět v letadle a budu na cestě do Kalifornie.

***(Michael)***
Najednou jí ten muž uhodil a ta dívka se zhroutila na zem. Nevstala ani se o to nepokoušela. muž jí ještě něco řekl, nasedl do auta a nechal  ji tam, prostě jí tam nechatl samotnou.
Na nic jsem nečekal. Jednal jsem zcela impulsivně. Bylo mi jedno, že mě může kdokoliv vidět. Musel jsem jí omoci. Rozeběhl jsem se k ní. Celé její tělé se otřásalo vzlyky.
Přiběhl jsem k ní blíže a srdce se mi zastavilo. Ta dívka co ležela na zemi byla Susan.
,,Proboha, Susan," vykřikl jsem a vzal jsem jí do náruče. Nějak jsem začal tušit, že celá ta scéna byla kvůli mě.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a spatřil lavičku. Políbil jsem jí na čelo a se Susan v náručí spěchal k lavičce. Posadill jsem se na ní a hladil jí po vlasech. Nic neříkala, jen dál vzlykala a mé tělo se otřásalo spolu s ní.
Nevěděl jsem jestli se tak třese, protože je jí zima nebo z toho co se stalo. Posadil jsem si jí více do klína, svlékl jsem si mikinu a přehodil jí Bella přes ramena.

,,To bude dobře Susan, neplakej," šeptal jsem a přejížěl rukou přes záda. Snažil jsem se jí uklidnit, ale nefungovalo to.
,,Susan, neplač, všechno bude v pořádku, uvidíš," houpal jsem jí ve svém náručí, pobroukával jsem jí píseň, fungovalo to, pomalu se přestala třást. Zabořila mi obličej do hrudi a já si položil bradu na její hlavu. Hřál jsem jí svým vlastním tělem a mé sobecké já se radovalo, že jí opět držím v náručí. Cítím její horký dech na svém krku, cítím  její tlukot srdce.

Najednou se uvolnila a zvedla ke mě svůj uplakaný obličej. Dívala se mi do očí, ale nic neříkala. Zvedl jsem ruku a bříšky prstů jí přejel po její tváři. Zavřela oči a na její tváři se objevil úsměv, její pokožka zčervenala.
,,Děkuji," vydechla roztřeseným hlasem.
Vyhledal jsem její ruku a propletl naše prsty.
,,Susan, kdo byl ten muž? A proč tě uhodil?" zeptal jsem se jí a zamračil se. Měl jsem vztek na toho muže. Nechápal jsem jak někdo může uhodit dívku a ještě ke všemu takovou jakou je Susan.
,,Michaeli, prosím, já se teď o tom nechci bavit," usmála se na mě a pohladila mě po tváři. Roztál jsem pod jejím dotekem.
,,Susan, já tě...." chystal jsem se vyjádřit o svých citech, když se k nim přiřítilo auto ze kterého okamžitě vystoupila nějaká dívka.
,,Pane Jacksone, omlouvám se, ale Susan už bude muset jít," vychrlila ze sebe a než jsem se stačil vzpamatovat tak stála u nás.

*** (Susan)***

Nemohla jsem uvěřit tomu, že se ho zase dotýkám, měla jsem chuť ho políbit a málem bych to i udělala, kdyby se sem Alice nepřihnala jako velká voda.
,,Pane Jacksone, omlouvám se, ale Susan už bude muset jít," přiskočila k nám a chtěla mě zvednout, ale Michael jí zastavil.
,,Počkejte, donesu jí do auta,"

Vstal se mnou více si mě k sobě přitiskl. Teď jsem litovala toho, že mě tu našel. Litovala jsem toho, že se budeme muset zase loučit. Jakoby to jednou nestačilo!
Alice se na něj vděčně usmála a po mě hodila starostlivý pohled.
Usmála jsem se na ní, aby věděla, že jsem v pořádku.
Zabořila jsem Michaelovi hlavu do prsou a vdechovala jeho omamnou vůni. Sprchoval se, jeho pokožka voněla jako moře. S jeho osobní vůní tvořila ten nejlepší parfém na světě.
,,Dejte ji prosím na zadní sedadlo a připoutejte jí. Mám pocit, že je úplně mimo," rozdávala rozkazy. Zamračila jsem se na ní. Mluvili o mě jakobych nebyla při smyslech a to mě popudilo.
Ale než jsem stačila cokoliv říci, tak ji Michael odpověděl.
,,To nebude pocit, ale fakt," souhlasil s ní.
Zvedla jsem k němu obličej a střetla se s jeho ustaraným pohledem. Chtěla jsem mu říci, že jsem v pořádku, že se nemusí bát. Ale z ničeho nic se kolem nás objevilo tolik lidí. Né, to nebyli lidé, to byli novináři, kteří si chtěli urvat tu nejpikantnější fotku a momentálně měli dobrou příležitost.

,,Doprdele!" zakřičela Alice a běžela ke straně řidiče.
,,Nastupte si!" křikla na Michaela, který zakroutil hlavou. Byl tvrdohlavý!
,,Nastupte si nebo vás tu ušlapou!" snažila se je překřičet. Michael se zmateně rozhlížel kolem nás a hledal cestu kudy by mohl utéci, a když zvážil, že žádná taková cesta není tak spolu se mnou nasedl na zadní sedačky našeho auta.
,,Jak se o tom proboha dověděli," vrčel a z jeho hlasu zaznělo něco, co jsem u něj ještě neslyšela. Nazvala bych to opovržením.

,,Děkuji vám," slyšela jsem jeho roztřesený hlas.
,,Neděkujte já bych měla poděkovat vám za to, že jste se postaral o Susan," krátce se na něj otočila a mrkla na něj.
,,Hej já jsem tu taky," stěžovala jsem si a upozornila jsem na sebe.
,,Já vím," řekl Michael a sklonil se ke mě, pohladil mě po tváři a nádherně se usmál.
,,Nedělej to," prosila jsem ho
,,Co nemám dělat?" ptal se s úsměvem neviňátka
,,Prosím,"
,,Oč prosíš?" sklonil obličej ještě více ke mě