4. kapitola

Nechtěla jsem dávat těm slovům nijak velkou váhu, přeci jen je říká každému, ale mé srdce to vidělo jinak.  Zatetelilo se štěstím a s každou přibývající vteřinou, kdy se mě dotýkal se ještě více rozeběhlo. Byl to sen nádherný sen, ze kterého se zákonitě musím probudit.


,,Už půjdeme," zašeptal a chytil mě za ruku. Rozhlížela jsem se po té ženě, která mi dala své dítě, ale nikde jsem jí neviděla.

,,Neboj," uklidnil mě Michael a postričil mě před sebe. Přitiskla jsem si toho krásného malého chlapečka více k hrudi.

Otočila jsem hlavu, abych se ujistila, že je Michael za mnou.

A byl. Usmál se na mě a dal mi svou dlaň na kříž. Pomalu mě strkal z pódia.

Z mého snu.


,,Miluji vás!" zakřičel a vstoupil spolu se mnou do zákulisí, kde už se na něj opět vrhly maskérky a překvlékaly mu košili.

Poslední závěrečná píseň velkého MJ. Závěrečná píseň krále mého srdce.


,,Áh tady jsi sluníčko," uslyšela jsem za sebou hlas a vytušila jsem, že je to je maminka toho chlapečka.

,,Mamííí," vypískl a natahoval své buclaté ručičky.

,,Děkuji," kývla na mě jeho maminka


,,Já děkuji vám," usmála jsem se. Měla jsem oči plné slz. Také bych chtěla takového chlapečka.

přistoupila jsem k nim, políbila jsem chlapečka na tvář a on mi věnoval nádherný úsměv.

,,My už půjdeme, myslím, že na vás někdo čeká," kývla směrem za mě a věnovala mi úsměv.

Už vím po kom ho ten chlapeček zdědil.


Dívala jsem se dokud nezmizeli v nějaké místnosti a pak jsem se zhluboka nadechla. Nechtěla jsem se otočit. Nechtěla jsem se loučit, nechtěla jsem, aby to tak rychle skončilo.

"Nebuď srab!" nabádala jsem se v duchu. Pak napočítala do deseti a otočila jsem se.


Ihned jsem vyhledala ty nejkrásnější oči, pozoroval mě takovým zvláštním pohledem.

,,Michaeli ne!" slyšela jsem zavrčet jeho maskérku, ale on jí opět ignoroval. Naštvaně si sebrala svou výbavu, naštvaně si něco mumlala pod vousy a odcházela.

,,Tohle by jsi jim neměl dělat," zasmála jsem se a ukázala na naštvanou maskérku.


,,Já se jí později omluvím," mrkl na mě a bez dalšího slova mě chytl za ruce. Propletl naše prsty a pak se na mě podíval, v jeho očích byl smutek. I on si uvědomoval co to znamená.


,,Michaeli! Už musíš jít!" křičel na něj nějaký muž, nejspíše člen kapely.

,,Vteřinku!" zakřičel na zpět, ale díval se stále na mě.

Vypadalo to jakoby něco hledal, hledal v mých očích. Jediné co tam mohl naleznout, byla láska a smutek z toho, že ho tu musím nechat. Že je konec.


,,Je tolik věcí, které bych ti rád řekl a tak málo času," povzdechl si a zpevnil svůj ztisk.

,,Utíkej lidé potřebují svého krále," zvedla jsem naše propletené ruce a pohladila ho po spocené tváři.

,,A já potřebuji svou královnu,"


Nevěděla jsem co říkat, nevěděla jsem co bez něj budu dělat. Jak rychle si člověk zvykl na jeho společnost.


,,Jdi už," zasmála jsem se a slzy, které jsem doposud zadržovala se volně rozeběhly po mé tváři.

,,Neplakej pro mě," pohladil mě


,,MICHAELI!!!" ozval se křik a nato dusot. Běželi pro něj.

,,Utíkej," povzdehla jsem si. Byl čas nechat ho jít.

,,Bože!" povzdechl si a já skončila v jeho náruči. Tiskl mě ke svému tělu tak pevně, že jsem nemohla dýchat.

,,Miluji tě," řekl roztřeseným hlasem a to už ho něčí ruka ode mě odtahovala.


,,Michaeli musíme jít!" křičel na něj a pod pódiem se rozkřičeli nespokojení fanoušci. Chtěli a potřebovali vidět svého krále.

Naposledy mi vtiskl políbek do vlasů a odešel. Ne, oni ho ode mě odtáhli.


Naposledy jsem se podívala do těch krásných očí, na tu krásnou tvář, která byla poseta slzami.

,,Miluji tě," řekl němně a otočil se.
Dívala jsem se za nimi dokud nevkročili na pódium a neztratili se mezi tanečníky. Jakmile vstoupil na pódium fanoušci se rozkřičeli.

Nevím jak dlouho jsem tam stála, nevím jak dlouho jsem se přemáhala k odchodu a odolávala pokučení nevběhnout za ním na pódium a vidět ho.


,,Tak pojďte slečno, on už se nevrátí," objevil se vedle mě James. Otočila jsem se na něj a jen jsem kývla na nic jiného jsem ne nezmohla.


,,Zítra budete slavná jako dívka, která omámila Michaela Jacksona natolik, že ji nechal zpívat svou píseň," snažil se mě povzbudit.


,,Zítra se probudím jako dívka s dírou v srdci," opáčila jsem a on se chápavě usmál.

,,Jestli chcete tak tady na Michaela můžete počkat, určitě bude rád," nabízel mi

Zamračila jsem se a přemýšlela, mé srdce bylo pro, ale můj rozum mi to nedovolil.

,,Myslím, že toho pro dnešek bylo dost. Je načase, abychom šli každý svou cestou," usmála jsem se a vydala se k východu.


,,Už vím proč Michael kvůli vám tak vyváděl," zasmál se, když mě dohnal.

,,Zvládnete to sama?" zeptal se, když jsme vyšli ze zákulisí před tu horu lidí, kteří nadšeně skandovali.

Celým prostorem se rozléhal Michaelův hlas. Mé srdce na něj již automaticky reagovalo, rozeběhlo se šílenou rychlostí až jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi.

,,Zvládnu," usmála jsem se

,,Děkuji,"


,,Slečno je mi ctí, že jsem mohl poznat tak skvělou dívku," uklonil se a políbil mi ruku. Opět jsem zčervenala.

,,Ale jděte Jamesi s tou slečnou, jsem Susan," zasmála jsem se

,,Jsem také ráda, že jsem vás poznala a děkuji za dnešek, nevím jak bych bez vás přežila," děkovala jsem upřímně.


,,Jistě by jste si nějak poradila Susan. Doufám, že se ještě někdy uvidíme," uklonil se a odešel.

,,Já také," pípla jsem a vydala se hledat Alice.

Fanoušci byli jako šíleni, vůbec mě nenechali projít a tak jsem to nakonec vzdala. Nechtěla jsem se nechat ušlapat.

Rozhodla jsme se tedy, že na ní počkám v zadu, tam kde mě to neohrozí na životě. Stoupla jsem si nedaleko velkého plátna a pozorovala jeho dokonalost. Bylo na něm vidět jak už  je unavený, ale přesto nepřestal tanči, zpívat a řvát. Dával ze sebe maximum.


Dívala jsem se jak spadl na zem a rukou si otíral pot z čelaů James k němu přišel a zvedl ho.

Už jsem se na to nemohla dívat. Naposledy jsem se podívala směrem k pódiu a odešla jsem na parkoviště.


,,Slečno, jste v pořádku?" zeptal se mě muž u brány. Podívala jsem se na něj a v jeho tváři se objevilo pochopení.

,,Nepotřebujete pomoci. Mám tu něco na uklidnění," dotkl se mého ramene.

,,Budu v pořádku, jen potřebuji sprchu a do postele. Děkuji," usmála jsem se a šla jsem k lavičce, kde jsem se rozhodla čekat na Alice.