Na poslední okamžik - 13. kapitola

_{„Uděláme dohodu, ano?“ opřel se o zeď a pečlivě si mě prohlížel. Srdce se mi rozbušilo. Tušila jsem, co přijde a nevím, co bych měla dělat.}

_{„Poslouchám.“}

_{„Když mi řekneš, co je důvodem toho všeho, tak budu mlčet. Můžeš tu s námi zůstat a nikdo se nic nedoví. Alespoň do té doby, než to budeš chtít říct sama.“}

_{„Nevím, co mám dělat,“ přiznala jsem.}

_{„Řekni pravdu, alespoň poprvé za tu dobu, co jsi tu.“A}

_{„To není pravda!“ opáčila jsem a rozezleně na něj hleděla.}

_{Ale on se jen pousmál. „Jmenuj jedinou situaci, kdy jsi nám nelhala?!“}

_{Otevřela jsem pusu a pak jsem ji ihned zavřela.}

_{„Bože, má pravdu,“ prolétlo mi hlavou. Opravdu, od té doby, co jsem přijela nedělám nic jiného, než lžu. A to i sama sobě.}

_{„No tak vidíš,“ řekl smířlivým tónem.}

_{„Ale určitě to všechno - má nějaký důvod,“ hádal a správně.}

_{„Ano,“ přikývla jsem.}

_{„Řekneš mi to?“}

_{„A pak ta dohoda bude platit?“ ujišťovala jsem se.}

_{Pokrčil rameny. „Samozřejmě.“}

_{„A co, když mě opravdu honí policie? Co když jsem opravdu udělala něco špatného?“ nazdvihla jsem obočí.}

_{Zasekl se. Rozpačitě se díval kolem sebe. Nevím, jak dlouho to trvalo, nevím co se mu honilo hlavou.}

_{„Sam,“ vydechl.}

_{„Sam, i když tě vůbec neznám. Nevím, kdo si, tak věřím, že by jsi nic zlého neudělala.“ řekl a jeho oči hořely upřímností.}

_{„Jak to můžete vědět?“ křikla jsem a do očí se mi opět tlačily slzy.}

_{„Myslím, že mám na lidi odhad a tobě srší z očí, že by jsi neublížila ani mouše.“}

_{„Vám jsem ublížila,“ připomněla jsem mu a znovu zalitovala toho dne, co jsem to udělala.}

_{„Ano, ale já vydržel horší rány, než je jedna drzá holka,“ zasmál se.}

_{„To je pravda.“}

_„Tak?“

_{„Dobře, řeknu Vám to,“ souhlasila jsem a celá se rozklepala. Už tak jsem se bála, že to ví dost lidí.}

_{„Když Elizabeth...“ začala jsem vyprávět, když v tom mi zakručelo v břiše.}

_{„Počkej," zastavil mě.}

_{"...nejdříve dojdeme na snídani,“ otevřel dveře a pokynul mi, abych ho následovala.}

_***(Sam)***

_{Tiše jsem ho následovala do obrovské, světlé kuchyně, celá nervózní z toho, co se bude dít dál. I když všechno probíhalo relativně dobře a Michael se ke mně choval velice zdvořile a mile, jsem měla pocit, že se propadnu do země. Celou tu dobu jsem přemýšlela nad tím, co mu vlastně řeknu. Nebyla jsem si jistá, jestli mě pochopí. Jestli, když řeknu pravdu a řeknu mu, kdo je můj otec, mě nepošle v dárkovém balení zpět domů a jako třešnička na dortu nepřiletuje růžovou mašli k hlavě.}

_{„Dobré ráno, pane Jacksone,“ uslyšela jsem sladký hlas. Nejspíše patřil jeho hospodyňce.}

_{Jakmile jsem vstoupila do kuchyně já, tak jí ten široký, laškovný úsměv z tváře zmizel. „Dobré ráno, Sáro, jak jste se vyspala?“ zeptal se a já se musela usmát. Byl tak neskutečně milý. Na jednu stranu se jí nedivím, že se na něj tak směje a mě tu probodává pohledem. Michael je neobyčejný muž s neobyčejným srdcem. A jak tvrdí má sestra s neobyčejným bankovním účtem.}

_{Oh, ano Liz, málem bych na ni zapomněla. Dnes jí musím zavolat.}

_{„Nemohla jsem spát, ale vy asi dobře,“ rýpla si do něj a Michael se usmál. Přešel to.}

_{„Uděláte nám snídani?“ Znělo to jakoby ji prosil. Nemluvil s ní jako se zaměstnancem, ale jako k sobě rovné. Bylo to úžasné.}

_{Zrzavá Sára s motýlky ve vlasech vykulila své zelené oči a nakrčila pihatý nos. „Ona bude snídat s vámi?“}

_{„Žádná ona! Elizabeth,“ ukázal na mě. Sára s ještě více zamračila a já se zasmála do hrsti. Michaelovi velké oči šlehly ke mně. Bavil se. Bylo mu to vidět na těch krásných očích.}

_{„Ano, je v tom nějaký problém?“ ptal se, ale díval se stále na mě. Nevěděla jsem, co s očima. A to né, protože bych se do jeho očí nedívala ráda, ale proto, abych si tu před ním neklekla na kolena a nezačala prosit, aby mě nikam neposílal, že ho miluji. Eh, tak to by opravdu nedopadlo dobře.}

_{„Ne, žádný. A co si dáte?“ Michale ji vzal za ramena a otočil směrem ke mně.}

_{„Co kdyby ses zeptala Elizabeth?“}

_{„Dám si stejné, co pan Jackson,“ předběhla jsem jí, než se stačila vůbec zeptat. Michael se na mě zamračil. A mě nezbývalo nic jiného, než mu to oplatit.}

_{Sára pohodila svými vlasy a přešla ke kuchyňské lince. Začala vyndávat z lednice všemožné suroviny na snídani. Michael si stoupl vedle mě a s rukama založenýma na prsou jí pozoroval. Bylo to srandovní. Sára vypadala, že každou minutu praskne jako bublina a Michael, že každou chvilku vyprskne smíchy.}

_{„Tak dost,“ zasmál se. Sára se na něj šokovaně hleděla.}

_{„Co?“ otevřela pusu.}

_{„My si tu snídani uděláme,“ řekl rozhodným hlasem a já se málem udusila.}

_{„Pane Jacksone, vždyť neumíte vařit,“ namítla. Udělala by cokoli, jen aby nás nenechala o samotě. Michael otevřel pusu, ale pak jí zase rychle zavřel. Á, tak pan dokonalý, taky něco neumí? Musela jsem se smát.}

_{„Já umím vařit,“ řekla jsem a v ten moment mě probodl její pohled. Instinktivně jsem ustoupila o krok vzad až jsem narazila do Michaela. Chytil mě okolo pasu a mé mě se zadrhl hlas v krku. „Tak jak myslíte,“ pokrčila rameny, sundala zeleno - žlutou zástěru a podala mi ji. Vzala jsem si jí od ní a ona s dupotem odkráčela z kuchyně. Jakmile byla z našeho dosahu, tak jsme oba propukli v smích.}

_{„Vážně umíš vařit?“ Poodstoupila jsem od něj a cítila jsem chlad. Jakobych z krásně vyhřáté místnosti vyšla na mráz. Tak moc na mě působila jeho blízkost, jeho dotek. A to nebylo dobře. Ať už z důvodů, že bych měla okamžitě odjet a nebo z toho, že s ním budu pracovat. Pořád to byl můj nadřízený.}

_{„Ne,“ přiznala jsem barvu a on se ještě více rozesmál. Nasadila jsem si zástěru a statečně se vydala k lince.}

_{„Dobré ráno, pane Jacksone. Jak pak jste se vyspinkal? A co si dáte k snídani?“ napodobila jsem Sáru a Michael se opět rozesmál. Jeho nádherný melodický smích se rozprostíral celým domem.}

_{„To ti jde vážně dobře. Ale ona není pořád tak protivná,“ zastával se jí. Nevěřila jsem mu to. Jeho oči nehořely takovou upřímností a dětskostí jako jindy.}

_{„Jak by mohla,“ zakoulela jsem očima a otočila se směrem k lince. Porozhlížela jsem se po pultu a tak nějak poznala, že Sára chystala palačinky. Palačinky? Jak dlouho jsem je neměla? A jak dlouho jsem je nedělala? Naposledy, když mi byli čtyři roky - s maminkou. A na to jsem si vzpomněla jen díky fotce, kterou jsem měla ve svém albu.}

_{„Pomůžu ti,“ uslyšela jsem za sebou. Srdce se mi rozbušilo a naskočila mi husí kůže. Takhle bych neměla reagovat na jeho hlas! Napomínala jsem se. Najednou jsem nevěděla, co bylo lepší. Mám na mysli ten stav, kdy jsem ho neměla v lásce a nebo chvíle, kdy jsem zjistila, co k němu skutečně cítím. Za tak krátkou dobu!}

_{Ale třeba to ani nebyla láska, třeba to je jen okouzlení jeho hlasem, jeho chováním. Anebo si naprosto vymýšlíš, Samantho!}

_{Stála jsem nad linkou a drbala se ve vlasech. Usilovně jsem se snažila vzpomenout, jak se dělají palačinky.}

_{,,Tak to bude…”}

_{,,… porod,” doplnila jsem ho a zadívala se do těch jeho očí.}

_{,,Proč zrovna porod?” zamračil se.}

_{Zasmála jsem se. ,,Vy jste nikdy nerodil, že jo?” Michael vykulil oči.}

_{,,A ty snad ano?” Sklopila jsem pohled a dívala se na žluté kachličky.}

_{,,Sam?” zvedl mi prstem bradu, abych se mu dívala do očí. V těch jeho bylo něco, co jsem nedokázala poznat. Už v nich nezářila ta nádherná dětská jiskra.}

_{,,Neutíkáš před svým manželem a dítětem, že ne?”}

_{,,Ahoj, tatínku,” vtrhly do kuchyně tři děti. Dva kluci a jedna holčička. Byly ještě v pyžamkách a na nohou měly chlupaté bačkůrky.}

_{Jeho děti. Problesklo mi hlavou. Samozřejmě, jak jsem na to mohla zapomenout? On má přece tři děti!}

_{,,Ahoj, miláčci! Jak jste se vyspinkali?” rozzářil se a každé z nich pobil do vlásků. Sledovala jsem jejich krásné, vřelé, milující ranní přivítání a měla jsem slzy v očích. Znovu mě popadla chuť si nafackovat, za to jak jsem mu mohla ublížit a takhle zkomplikovat život.}

_{,,Tatí, kde je Sára?” zeptal se ten nejmenší. Měl delší, černé vlasy a ty samé oči jako jeho otec.}

_{Michael se zamračil. ,,Někde v domě, proč?”}

_{,,Protože je tu nová paní,” šeptal a ukázal na mě. Musela jsem se smát.}

_{,,Blankete, ona tě slyší,” zakoulela očima dívka.}

_{Ten chlapec, Blanket - ztuhl. Opatrně se na mě podíval a když viděl, jak se na něj dívám, tak se schoval tatínkovi za záda. Bál se mě. Nevěděla jsem, jestli mi to má být líto, anebo jestli se nemám začít smát.}

_{,,Tohle je…” zaváhal. Bylo na něm vidět, že si rozmýšlí, jestli má svým dětem zalhat. To mu bylo proti srsti. A mě také. Nechtěla jsem, aby kvůli mně musel lhát někomu, koho miluje nadevše.}

_{,,Samantha - Elizabeth Vaneová,” natáhla jsem k nim ruku a Blanket na mě zamrkal.}

_{,,Děkuji,” zašeptal Michael.}

_{,,Já jsem Paris,” přišla ke mně dlouhovlasá dívka s pronikavě modrými oči. Byla krásná. ,,Sam,” představila jsem se ještě jednou a Paris udělala něco, co jsem nečekala. Místo toho, aby stiskla mou ruku, tak mě krátce vřele objala.}

_{Nejprve jsem byla v šoku, ale naštěstí jsem se po krátké době vzpamatovala a obětí jí oplatila.}

_{,,Já jsem Princ,” přišel ke mně. Nejspíše z těch tří nejstarší. A také mě objal.}

_{,,Sam,” zakuňkala jsem.}

_{A teď zbýval ještě ten nemenší. Ten, který se stále krčil za svým tatínkem, který si mě zkoumavě měřil.}

_{,,Blankete?” zasmál se. Ale malý zakroutil hlavou a ještě víc se chytil svého tatínka.}

_{,,Sam se nemusíš bát.”}

_{,,Ale..” promluvil malý a Michael ho pohladil po vláskách. Projela mnou závist. Né protože ho hladil po vláskách Michael, ale protože jsem malému Blanketovi a všem třem záviděla to, jakého mají otce.}

_{,,Tak půjdeme spolu, ano?” navrhl a Blanket opatrně souhlasil.}

_{Michael si vyšvihl svého nejmenšího syna do náruče a spolu s ním ke mně přicházel.}

_{,,Nezlobíte se?” zeptal se sladce a mě se chtělo brečet.}

_{,,Proč bych měla? A jsem Sam,” zasmála jsem se a opatrně jsem natáhla ruku. Dala jsem mu najevo, že ho chci pohladit po vláskách. Nejprve trochu ucukl, ale pak se nechal. Přejela jsem mu rukou po krásných, tmavých vláskách až k jeho tváři.}

_{,,Já - já jsem Blanket.” Byl ze mě mimo. Michael se ke mně ještě více přiblížil a já měla srdce až v krku. Blanket se ke mně natáhl a objal mě. Jeho otec zavrávoral a narazil i s Blanketem do mého tělo. Dech se mi zadrhl, né z té rány, ale z toho v jaké je blízkosti. Stoupla jsem si na špicky a objala Blanketa. Otevřela jsem své vlhké oči a setkala se s Michaelovým pohledem. Usmál se na mě a já mu úsmev musela oplatit. Měla jsem pocit, že už tam v obětí stojíme celou věčnost.}

_{Blanket, ten který se mě zprvu bál mě objímal nejdéle. Byl to tak nádherný, jiný pocit. Než jsem přijela sem. Měla jsem pocit, že jsem relativně spokojená a že si vystačím sama. A teď? Teď mám pocit, že jsem tak strašně sama. Zatoužila jsem po stálém příteli, po jeho obětí, po jeho polibcích.}

_{,,Sam, je naše nová hospodyňka?” zeptal se Blanket, když se konečně odpoutal.}

_{,,Ne, Sam bude zpívat na tatínkových koncertech,” štouchl ho do bříška a on se zasmál.}

_{,,A co to tady vyvádíte?” zeptala se Paris. Otočila jsem se na ní a viděla jak se s Princem potutelně usmívají. Uniklo mi něco?}

_{,,Snažíme se udělat snídani,” řekl Michael zoufale.}

_{,,Palačinky?” zeptal se Princ a přistoupil k lince. Stoupl si na špicky a bez varování mi vzal zástěru.}

_{,,Héj!” protestovala jsem se smíchem.}

_{,,Vařit mám já!” namítala jsem, ale bylo mi to prd platné.}

_{,,Palačinky mám docela rád, ale nerad bych jedl příští rok!” vyplázl na mě jazyk a pokynul rukou, abych ustoupila.}

_{,,No jo, celý táta,” zamumlala jsem.}

_{,,Pst, já to slyšel!” zasyčel na mě Michael. Zčervenala jsem.}

_{,,Princi, ty umíš dělat palačinky?” zadivil se Michael}

_{,,Lucy nás něco naučila,” pokrčil rameny.}

_{,,Ona se vrátí,” pošeptal Michael.}

_{,,Já vím už aby to bylo! Mám Sáru sice rád, ale někdy bych jí….” zaksychtil se.}

_{Michael se na něj zamračil a Princ měl výraz jako hotový andílek.}

_{,,… strčil do bazénu,” vymyslel si a Michael přikývl. ,,Hodný.”}

_{,,Takže vy se posaďte a my uděláme snídani. Uděláme takové palačinky až se budete za ušima olizovat!” vyháněla nás Paris a Blanket přikývl.}

_{,,Ale,” namítal Michael. Měl o ně strach.}

_{,,Tati?” zamračil se na něj Princ.}

_{,,Jo já vím! Už jsi dost starý na to, abys ses o sebe dokázal postarat sám.” Otočil se na mě.}

_{,,Jdeme nebo v tom bazénu skončíme my!” zanaříkal a vedl mě někam jinam.}

_{,,Máte úžasné děti.”}

_{,,Já vím,” povzdechl si, když si sedal na hnědou pohovku. Posadila jsem se vedle něj.}

_{,,Chybí jim matka.”}

_{,,Řekla bych, že vy dokonale zastupujete otce i matku. A měla jsem pocit, že i snad kouzelnou vílu,” zasmála jsem se stydlivě a sklopila pohled.}

_{,,Snažím se dělat vše, co je v mých silách, aby byly štastní,” usmál se smutně.}

_{,,Ty máš děti?” porušil ticho, které se na chvíli sneslo.}

_{,,Ne, jen jsem chtěla vidět, jak se budete tvářit,” zasmála jsem se.}

_{,,Takže žádný rozzuřený manžel tě nehledá?” zajímal se.}

_{,,Ne, žádný manžel, ani přítel,” přiznala jsem. S ním bylo tak jednoduché být sama sebou.}

_{,,Tak před čím utíkáš?” zajímal se.}

_{,,Nevím jestli to pochopíte,” zadívala jsem se za něj. Všude měl fotky. Bylo to úžasné.}

_{,,Nemohla by jsi mi tykat?” usmál se.}

_{,,Pokusím se.”}

_{,,Výborně. A teď mi ještě zkus vysvětlit, co se děje,” řekl tiše. Mluvil se mnou jako s jedním svých dětí.}

_{,,Jde o mého otce,” zasekla jsem se a opatrně se na něj podívala.}

_{,,Prosím pokračuj.”}

_{,,… tak tedy. Začnu od začátku. Když jsme byli s Elizabeth malé, tak jsme měly báječnou rodinu, nebo jsme si to alespoň myslely. Byly jsme štastné. Já jsem byla spíše taková ta naivní panenka, která s ní o tom, že si pro ni jednoho dne přijede princ na bílém koni a oni spolu budou žít štastne až do smrti. Ale Elizabeth ne. Elizabeth byla na svůj velice vyspělá. Myslím tím rozumově. Viděla věci, které já ne. Nebo jsem je spíš nechtěla vidět. Vždy jsem si myslela, že naši jsou dokonale štastní, ale jak jsem vyrůstala, tak jsem začala vidět víc. Třeba to, že se naše maminka s tatínkem nijak nedotýkají. Jakoby se už nemilovali. A pak jsem častokrát, když Elizabeth spala slyšela, jak se hádají. Vždycky jsem probrečela celou noc. Nemohla sem spát. A když byl den a já se chtěla maminky nebo tatínka zeptat, co se děje. Tak se k sobě chovali úplne jinak. Pořád si říkali miláčku, beruško, zlatíčko a tak. Ale brzy jsem poznala, že je to jen maska, kterou udržují před svým okolím. Táta si chtěl za každou cenu udržet nálepku: Báječný manžel a otec. I když jím nebyl. Tedy, tehdy jsem to tak ještě neviděla. Brala jsem to tak, že má moc práce a nemůže s námi trávit tolik času. Někdy večer mi předčítal pohádky. No… a jednou večer,” polkla jsem slzu.}

_{,,… jednou večer, když jsem viděla maminku, jak si češe své krásné vlasy, tak jsem za ní šla a ona mě objala. Schovala mě do své náruči. Milovala jsem její obětí. Nikdo jiný mě tak neobjímal. Šeptala mi do ouška, jak moc mě miluje a že vše bude dobré. Smála se. Smála se tím nádherným smíchem, který když slyšíš, tak ti naskočí husí kůže a ty máš pocit, že z toho nádherného smíchu ohluchneš. A pak přišel táta. Motal se a já se smála… myslela jsem si, že to dělá proto, abych se smála. Jako to dělal dříve. Podívala jsem se na maminku, ale ona se nesmála. Byla zděšená. Nerozuměla jsem jejímu výrazu. Chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale ona mě poslala do mého pokoje. Pokoušela jsem se jí ještě zeptat, ale ona mě tam pořád posílala. Nevěděla jsem co dělat. Postavila mě a já utíkala do svého pokoje. Pořád jsem se na ní otáčela. Chtěla jsem vidět její úsmev, který mě uklidní, že bude vše v pořádku. Ale žádný se na její tváři neobjevil. Dívala se na mě se strachem v očích. Táta na ní něco křičel a ona stále opakovala, že mu to vysvětlí a pak jsem slyšela ránu. Otočila jsem se a viděla tu nejhorší scénu na světě. Připadal jsem si jako ve své nejhorší noční můře. Viděla jsem… Viděla jsem…” hlas se mi třásl a slzy - jedna za druhou stékala po mé tváři. Nedokázala jsem se podívat na Michaela. Natáhl svou ruku a pevně stiskl tu mou.To mi dodalo sílu pokračovat.}

_{,,…viděla jsem maminku, jak leží na zemi, tekla jí krev a táta stál nad ní. Chtěla jsem začít křičet. Chtěla jsem se za maminkou rozeběhnout. Přesvědčit se, že se mi to jen zdá. Chtěla jsem vědět, že je v pořádku. Ale někdo mě zastavil. Elizabeth mě popadla do náruče, i když byla stejně stará jako já. A vynesla mě do pokoje. Stále mě utěšovala. Ale ani jednou neřekla, že maminka bude v pořádku. Že když se ráno probudím, tak to bude ona kdo mě probudí s úsmevem a přivítá pusinkou na čelo.” otřela jsem si slzu.}

_{,,A od té doby to šlo z kopce. Táta se uzavřel do sebe, Elizabeth si vypěstovala sebevědomí a já jsem si připadal zatracená. Táta začal tvrdě pracovat. Připadalo mi, jakoby se tím snažil odpracovat to co provedl. Myslel jen na sebe. Ano, sice jsme měly ten nejvyšší konfort. Chodily jsme na ty nejlepší školy, ale neměly jsme rodinu. Neměly jsme otce. No a před půl rokem mě táta seznámil s Patrickem Swanem. Pracuje s ním ve firmě a táta mu ji chce jednou předat, ale chce také chce, aby zůstala v rodině. Vyvíjel na mě tlak, abych si ho vzala a já věděla, že by mě k tomu dříve nebo později donutil. Zlomil by mě tak jako maminku. Bránila jsem se, ale postupně jsem se s tím začala smiřovat. Patrick není zlý. Ale přehlížel mě. Kdybych si ho vzala, tak by na prvním místě byla vždy firma, pak kolegové v práci a já někde hluboko ve spod jeho seznamu. To jsem nechtěla. Nechtěla jsem dopadnout jako maminka. Před týdnem mi táta oznámil, že půjdeme na večeři, kde stvrdíme naše zasnoubení. Takže v podstatě smlouvu. Liz viděla jak moc jsem z toho nešťastná. Řekla mi, že by jí nevadilo se za Patricka provdat. Měla ho ráda. I když jsme s Elizabeth na první pohled úplne stejné, tak uvnitř jsme jiné. Ona není zlá. Jen má jiné priority a je tvrdší. Dokáže si dupnout, ale já nikoli. A pak jsme dostaly nápad. Patrick nás dvě od sebe nerozeznal. Elizabeth mi řekla, že pracuje pro tebe a já pochopila, proč s tím dělá takové tajnosti. Táta nechtěl, abychom se my dvě někdy v životě živily naším nadáním. Zpěvem či tancem. Připomínalo mu to maminku a také to co provedl. Rozhodly jsme se, že se vyměníme. Ale já nevěděla jak moc to pro mě bude těžké. Neměla jsem vás ráda. Nebyla jsem jako Elizabeth. První zkoušku jsem chtěla utéct. Jakž takž jsem si pamatovala text písničky, ale když jste - jsi začal zpívat, tak jsem zapomněla i to jak se jmenuji. Učaroval mě tvůj výraz, to procítění s kterým si zpíval a ten úsmev. Připomnělo mi to maminku. Omlouvám se, že jsem se chovala jako nevychovaný fracek!” Omluvila jsem se a sklopila pohled.}

_{Žasla jsem nad tím, jak snadno jsem mu to všechno dokázala říci. Nikdy jsem to takhle neřekla ani Liz. A Michaela skoro vůbec neznám, i když bych teď moc chtěla.}

_{Prsty mi nazdvihl hlavu a já se mu zadívala do očí. Na tvářích měl stopy od pláče. Zase jsem ho rozplakala.}

_{,,Děkuji,” zašeptal.}

_{,,Za co?” zeptala jsem se šokovane.}

_{,,Za to, že jsi mi to řekla.”}

_{,,Takže mě nepošleš domů?” Usmál se.}

_{,,V žádném případě,” v očích s mu nebezpečně zablýsklo.}

_{,,V tom případě děkuji já!” usmála jsem se na něj.}

_{Váhavě natáhl ruku a otřel mi poslední slzu.}

_{,,Snídaně!” uslyšeli jsme dětský troj - pokřik. Se smíchem jsme se zvedli a šli jsme zpět do kuchyně.}

_{Bylo mi tak lehko. Chtělo se mi lítat. Netušila jsem, jak moc se mi uleví, když mu to řeknu. Ten obrovský balvan, který mě celou tu dobu tížil najednou nebyl.}