Ráno mě probudily sluneční paprsky, které nezvaně vstupovaly do mého hotelového pokoje. Natáhla jsem ruku, aby mi nesvítilo do očí. Lekla jsem se, když začal zvonit budík a ještě více jsem se lekla, když se z něj linula Michaelova píseň. Na okamžik jsem se lekla, že je tady v pokoji. Otočila jsem se na posteli a zaklapla Liziin budík, který neustále vyřvával I just can´t stop lovin you.
Povzdechla jsem si, připadalo mi, že to bylo naschvál, ale těžko můžu Liz z něčeho obviňovat. Zvláště pak po včerejším rozhovoru, kdy jsem jí podrobně vylíčila mé velké setkání s Kingem.
,,Ahoj Liz," volala jsem jí
,,Sam!" zašeptala a následně jsem uslyšela zavírající se dveře.
,,Sam!" řekla ještě jednou s nadšením v hlase
,,Tak jak to tam zvládáš? Je to hodně zlé?" strachovala jsem se o í. Věděla jsem jaký otec umí být, když chce něčeho dosáhnout.
,,No," dramaticky se odmlčela. Tohle mi dělala vždycky! Nervózně jsem si hlodala nehet.
,,Liz!" vyjekla jsem, když její dramatická odmlka byla moc dlouhá. Ona se jen zasmála a povzdechla si.
,,Pořád stejná,"
,,,Liz!"
,,No dobře, dobře," bránila se - před obličejem se mi vybavil její nevinný pohled, kterým by mě ubíjela.
,,Táta se ze mě snažil dostat, kde jsi, ale já mu nic neřekla. Všude se po tobě ptá. Obvolal snad všechny známé," líčila mi situaci a já se rozklepala. Neměla jsem tušení, co by následovala, kdyby zjistil, kde to jsem.
,,A pokud jde o tvého, ne už o mého budoucího manžílka, tak si nemusíš dělat starosti. Myslím, že to nějak překousne," zasmála se tajemně. O jistě, já věděla, že se pro něj bude hodit více.
,,Děkuji ti Liz, za vše," poděkovala jsem upřímně a po tvářích mi stekla slza. Tak moc se mi po ní stýskalo.
,,Neděkuj, nebul a raději mi řekni jak to tam zvládáš ty? Co říkáš na Michaela?" ptala se horlivě. Musela jsem se pekelně soustředit na každé slovo, které řekla. Protože, když byla Liz rozčílená, tak měla ve zvyku mluvit strašně rychle.
,,No," odmlčela jsem se pro změnu já
,,Sam, že jsi nic neprovedla!" prokoukla mě. Zná mě jak své vlastní boty
,,tak trošku," přiznala jsem neochotně
,,Nevím co si mám představit pod pojmem trošku!" rozčilovala se do telefonu
,,Není to jedno? Už jsem dostala vynadáno od Ortegy, zbytek týmu mě nesnáší!" bouchla jsem do nočního stolku a shodila sklenici vody.
,,Sakra," zaklela jsem a snažila se to utřít svým tričkem. Nic jiného po ruce nebylo.
,,Sam já přísahám, že jednoho krásného dne budeš moje smrt. Prosím tě nepokaz to tam a dej mu…" zakoulela jsem očima. Bylo to pořád dokola.
,,Jistě dám mu šanci," pak jsem se zarazila ,,….no tedy spíše jestli jí dá on mě," skousla jsem si ret.
,,To-to bylo až tak zlé?" zalykala se
,,Odešel ze zkoušky a když jsem na něj narazila na chodbě - né, když jsem do něj narazila na chodbě, tak měl uslzené oči," popisovala jsem jí situaci.
,,Sam to nesmíš dělat!" zvýšila hlas
,,Já vím," zakroutila jsem hlavou. Přemýšlela jsem jestli jí nemám říci, že jsem mu zabouchla před nosem…
Né, raději jí to neřeknu.
,,Tohle je pro něj těžké období. Sam, když jsem tam byla já, tak jsem se k němu chovala přátelsky. Zkus to také a když už né kvůli tomu jaký je, tak kvůli tomu, abys nevzbudila podezření," prosila mě
,,Slibuji Liz," povzdechla jsem si
,,Tak se mi líbíš. Táta je tady zatím," rychle se rozloučila a než jsem stačila cokoliv řívi, tak byl telefon hluchý.
***
Podívala jsem se na budík a zjistila, že za dvacet minut mám být na zkoušce.
"No super, jestli zase přijdu pozdě, tak mě Ortega přinejmenším vypreparuje a zbytek mu pomůže!" nadávala jsem si a rychle vyskočila z postele.
Málem jsem se přerazila o ručník, který jsem nechala válet večer u postele. Byla jsem natolik unavená, že jsem ihned usnula.
,,Sakra!" zaklela jsem a vymotala se z něj. Vběhla jsem do koupelny jak velká voda. Opláchla jsem si svůj opuchlý obličej. Vyčistila zuby. Při blesku rychlém malovaní jsem se šťouchla do oka a utíkala ze svého pokoje.
Byla jsem tak zmatená a tak moc jsem pospíchala, že jsem si neuvědomila, že jsem si v pokoji nechala kartu. Mávla jsem nad tím rukou. Mohlo by to být i horší. Přivolala jsem si taxi a řidič se tak na mě divně díval. Nadiktovala jsem mu, kam chci dojet. Cesta se mi zdála nekonečná . Pořád jsem se dívala na hodiny, které byly zabudované v palubní desce auta.
,,Děkuji!" vyhrkla jsem a hodila mu do předu větší obnos peněz. Neměla jsem čas to počítat. Do oficiálního začátku zkoušky zbývalo pět minut a já byla tak blízko. Když jsem se rozeběhla přes ulici tak jsem si neděla starosti s tím jestli mě zajede nebo nezajede auto. Řítila jsem se jako raketová střela s jasným cílem.
Udýchaně jsem se dostala před dveře do areálu, když mě zastavil vrátný.
,,Prosím slečno?" zeptal se podezřele a sjížděl mě pohledem od paty dolů.
,,Jdu na zkoušku. Prosím rychle nebo to nestihnu a Ortega mě stáhne z kůže," stepovala jsem na místě
,,Tak to by mohl říci každý," zasmál se a dál si mě mlsně prohlížel. Z nosu mi šla pára jak jsem byla rozčílená. Neletěla jsem jak blbec přes celé město, abych se tady hádala s nějakým nadrženým vrátným! Prudce jsem se vzepjala a byla připravená ty dveře vyrazit.
,,Dobré ráno Charlesi, nějaký problém," uslyšela jsem ho za sebou.
"Průser!" to jediné slovo mi přišlo na mysl.
,,Tady slečinka tvrdí, že jde na zkoušku," zasmál se
Já se stále neotáčela. Slyšela jsem přibližující se kroky.
,,Liz?" zeptal se a já ztuhla.
"Srabe!" zakřičela jsem na sebe v duchu a následně se pomalu otočila.
Pohlédla jsem do jeho očí, ve kterých tančili jiskřičky. Usmíval se. Tvářil se - pobaveně. Ano, to je to správné slovo.
,,Pane Jacksone," přitakala jsem
,,To mi chcete říci, že opravdu patří k vám," smál se vrátný - Charles
,,Ano, i když tak nevypadá tak ano," zasmál se s ním, zatím co já jsem pěnila a má zuřivost se valila nahoru.
,,Co vám je?" vyjela jsem na ně a otáčela se z jednoho na druhého.
,,Nic jen nás pobavil tvůj úbor," zazubil se na mě a já ztuhla.
,,Ne, prosím," modlila jsem se
,,Ale ano," usmál se
,,NE!" vykřikla jsem, když jsem se odvážila podívat na své oblečení. Stála jsem před samotným králem a jeho přisluhovačem v titěrném, modrém tílečku a krajkových kalhotkách. Okamžitě jsem zčervenala.
,,Né!" zopakovala jsem zoufale. Tohle musí být jen další sen.
2024 ©