5. kapitola

Napsal Mjjstories.blogerka.cz (») v pondělí 13. 9. 2010 v kategorii Na poslední okamžik!, přečteno: 2099×
angel10.gif


Zvedla jsem hlavu a setkala se s JEHO pohledem. Srdce mi začalo tlouct jako splašené. Nemohla jsem ho zastavit. Krev se mi nahrnula do tváří a hlava se mi motala. Měla jsem pocit, že každou chvíli musím zákonitě omdlít.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě roztřeseným hlasem. Až teď jsem si všimla, že má uslzené oči. To jsem opravdu nechtěla. I když jsem Michaela neměla kdoví jak ráda a nemodlila jsem se k němu jako k nějakému Bohovi, tak tohle jsem skutečně nechtěla.
,,J-sem promiň," koktala jsem a snažila se usmát. Ale ono to nešlo. Stáli jsme naproti sobě. On stále měl svou ruku na mém boku a já nebyla schopná vnímat cokoli jiného.

,,To je v pořádku a navíc myslím, že já jsem narazil do tebe. Nedával jsem pozor na cestu," líně se usmál.
Já se na nic nezmohla. Jsem těkala pohledem mezi jeho úsměvem a smutným pohledem. On jakoby si všiml, že sleduji jeho oči - nasadil si své černé brýle a já se mohla osvobodit.
Poodstoupila jsem od něj a nadechla se. Konečně jsem mohla dýchat. Připadalo mi, že jsem nedýchala přinejmenším hodinu místo minuty.
,,Neomlouvala jsem se za to, že jsem do vás vrazila, ale za to co jsem udělala," sklopila jsem hlavu.
,,To je v pořádku," řekl a odešel. Prostě odešel, nechal mě tam stát. tedy nevím co jsem čekala, ale tohle rozhodně ne. Otočila jsem se s otevřenou pusou a sledovala jeho vzdalující se záda.
Měla jsem chuť na něj zařvat: "A to je jako všechno?!" Ale ovládla jsem se. Mohu být ráda, že mě nevyhodili. Hrozně bych tím zklamala Liz a to jsem nechtěla. Alespoň jednou bych mohla něco dotáhnout do konce.

Zírala jsem za ním dokud mi nezmizel z dohledu a já se s povzdechem vydala do šatny. Jsem tu první den a zpackala jsem všechno co jsem mohla. Tohle tedy bude boj. Bála jsem se jak to všechno bude pokračovat. V tuhle chvíli bych nemohla říci, jestli bych raději nečelila otci a mému tedy teď už Liziienému snoubenci.

To mi připomnělo, že bych jí měla zavolat.
Pokračovala jsem dál tou dlouhou chodbou a dívala se co je napsané na dveřích. Bylo to tady jako bludiště.
Po půl hodině jsem šatnu skutečně našla. Už jsem chtěla vzít za kliku, když v tom jsem uslyšela rozčílené hlasy.

,,Co si ta holka o sobě vůbec myslí? Myslela jsem, že bude v pohodě," stěžovala si nějaká dívka
,,Vypadala tak. Nechápu do jí to přes ten víkend přelétlo přes nos," odpovídal jí mužský hlas,
Rozklepala jsem se jako malé dětsko.
,,Jen by mě zajímalo jestli jí vyhodějí,"
,,Myslím, že ne Jenno. Už takhle jsme ve skluzu,"
,,Já vím Patricku, ale viděl jsi MJ? byl tak strašně skleslý! Tohle si nezasloužil. On se tady tolik dře," nadávala
,,Ta holka by potřebovala nafackovat, aby se vzpamatovala," přitakal ten muž jménem Patrick.
Prudce jsem se nadechla a se slzami v očích jsem vstoupila do šatny.
Oba v tu chvíli ztuhli a dívali se na sebe.
Patrick už otevíral pusu, ale já ho předběhla.
,,Ano, slyšela jsem vás," usnadnila jsem mu práci.
,,My…"
,,To je v pohodě," mávla jsem nad tím rukou. Nechtěla jsem už nic dalšího slyšet. Už takhle jsem měla chuť utéct před tímhle vším.
,,To není v pohodě," slyšela jsem Jennu jak třískla botami, které dosud držela v ruce.
,,Víš vůbec co jsi provedla?!" křičela na mě
,,myslím, že mám představu. Hele už se na mě vyřádil Ortega, nemohli by jste si něco nechat na potom?" řekla jsem unaveně a začala se převlékat.
,,To teda nemohli!" křikla a stála u mě
,,A co chceš slyšet? Že mě to mrzí? Strašně mě to mrzí kruci! Tohle jsem nechtěla, nechtěla jsem ublížit JEMU a nechtěla jsem to zkazit!" křičela jsem jak smyslů zbavená a po tvářích mi stékaly potoky slz.
Jenny se ještě nadechovala, ale pak se podívala za mě a ztuhla, zavřela pusu a stála tam jako opařená.

S bušícím srdcem jsem se otočila a mé obavy se potvrdili ve dveřích stál Michael a měřil si mě zvídavým pohledem.
Hleděla jsem na něj stejně jako on na mě. Jeho oči byly jako studny, měla jsem pocit, že vidím až na jejich dno. On se tvářil jakoby se snažil vypočítat nějaký velmi těžký matematický příklad a nedařilo se mu to.
,,Sakra!" vykřikla jsem a přeletěla tu místnost - ani nevím jak, ale během vteřiny jsem se ocitla před dveřmi. Až teprve teď jsem si uvědomila, že tu stojím jen ve spodním prádle. Byla jsem červená až na zadku. Neváhala jsem a práskla jsem mu dveřmi před očima.
,,Kruci!" vykřikla jsme znovu, když jsem si uvědomila, že jsem právě právě zabouchla dveřmi před nosem velkému MJ. Jistě jsem byla první.

Rychle jsem na sebe hodila dlouhé tričko, které jsem měla ve skřínce a spěchala zpět ke dveřím, doufajíc, že tam bude a já se mu budu moci znovu omluvit. V půlce cesty jsem zakola o Patrickův batoh. Podívala jsem se na ty dva, kteří na mě zírali jakobych utekla z blázince - já si tak rozhodně připadala!
Zvedla jsem se ze studené podlahy a doskákala jsem ke dveřím. Ta noha pekelně bolela.
Prudce jsem otevřela dveře a zapotácela se do zadu. Než jsem se nadála, tak jsem seděla na zadku před velkým Kingem, který stále upřeně hleděl na dveře.
,,Omlouvám se," pípla jsem ze země - pokoušejíc se zvednout.

Michael se konečně probudil a podíval se na mě. Už se nemračil, ani se netvářil zamyšleně. Teď se rozesmál na celé kolo.
,,Tak to děkuji!" zamumlala jsem si pod vousy a pokoušela se dál vstát. Tohle se může stát jen mě. V jednom kuse se před ním neustále ztrapňuji - pomalu, ale jistě se z toho stává tradice a to jsem nechtěla!
Michael se nehnul a podal mi svou velkou ruku.
Chvilku jsem se na ní dívala, a přemýšlela jestli ji mám přijmout. Podívala jsem se na něj a on už se nesmál. Mračil se na mě. Už pomalu stahoval svou ruku zpět. Když v tom jsem já tu svou vymrštila a chytla ho za ni. Udiveně se na mě podíval a vytáhl mě k sobě nahoru. Musím říci, že má docela páru. Prudce mě zvedl a já narazila do jeho hrudníku. Zůstaly jsme do sebe zaklesnuti pohledy. Opět jsem se z něj nemohla vymanit. Vnímala jsem jen jeho dotek. V duchu jsem si nadávala co to blbnu. Chtěla jsem se od něj odpoutat, ale prostě to nešlo. Bylo to jako velký magnet, který vás přitahuje.

,,Ehm, ehm," slyšela jsem odkašlat si Jenny.
Oba jsme do sebe odskočili jako bychom dostali elektrickou ránu.
,,Ehm, slyšel jsem křik a tak jsem se tu zastavil," sklonil hlavu a už se na mě nepodíval.
Šla jsem zpět k lavičce a oblékla si kalhoty. Bylo mi jedno, že na mě všichni tři zírají. Já už chtěla být ve vaně.
Naházela jsem si věci do batohu a chystala se odejít. Už jsem byla u dveří, ale zastavila jsem se a otočila se na Jenny a Patricka, kteří si mě měřili nechápavým pohledem.
,,Ještě jednou se omlouvám. Nikdo z vás si to nezasloužil. Doufám, že mi jednou odpustíte," omluvila jsem se upřímně a pak se otočila k Michaelovi.
,,A vám také,"
,,Omluva se přijímá," usmál se na mě. Ale já mu nebyla schopná úsměv opětovat.
,,Nechcete svézt do hotelu?" ptal se mě. Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale pak udělala to co je správné.
,,Ne, zavolám si taxi - děkuji vám za nabídku," usmála jsem se na něj jak nejlépe jse dovedla a on jen přikývl.
Vyšla jsem ze dveří a zavolala si taxi. Už jsem se zoufale těšila na sprchu!

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
laneey z IP 82.150.165.*** | 21.10.2010 20:43
teda já nemám slov smile píše naprosto perfektně , řítim se na další dílky smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a šest