"Bože, co jsem to zase provedla!" říkala jsem si celou cestu co jsem šla za Ortegou. Věděla jsem, že tohle bude mimořádně zlé. Zavařila jsem sobě, tak i Liz na pořádný malér. Tohle jsem opravdu nechtěla.
,,Prosím!" řekl mi arogantně a ukázal rukou do své kanceláře.Na sucho jsem polkla. Myslela jsem si, že by ta cesta mohla být delší.
Teď si to vyžeru s plnou parádou. Povzdechla jsem si a vešla do jeho kanceláře.Práskl dveřmi a posadil se za stůl. Jeho tvář opět nabírala rudý odstín. Přikrčila jsem se a čekala na ten vůbuch vzteku.,,UVĚDOMUJEŠ SI TY SPRATKU, CO JSI TO VŮBEC UDĚLALA!" rozkřičel e na mě až jsem si musela přikrýt uši.
Ale on ke mě doslova přiskočil a strhl mi dlaně z uší.
,,Tak tobě se nelíbí, co ti říkám?!" zasmál se pomstichtivě.,,Je mi to tak strašně líto, já jsem nechtěla, aby to tak dopadlo," dostávala jsem ze sebe přidušeně, překvapená tím, že jsem našla svůj hlas.
,,Nechtěla Nechtěla!" zrudl vzteky a jeho pěst proletěla kolem mé hlavy. Praštil do zdi a já byla uvězněna mezi ním a zdí. Z jeho očí šlehaly blesky a mé srdce bilo jako na poplach. Kolena se mi roztřásla a hlava se mi točila jako nikdy. Šel z něj pělný strach.,,Prosím," kuňkla jsem se sklopenou hlavou. Neodhodlala jsem se mu podívat do tváře a čelit hněvu, který sršel z jeho očí.
,,Dávám ti poslední šanci! A ne kvůli tomu, že se tu třeseš jako osika, ale kvůli Michaelovi, který se teď nemůže zbytečně stresovat tím, že bude hledat novou zpěvačku! Dostala jsi příležitost pracovat s jedním z nejlepších zpěváků, co kdy chodili po této Zemi! Tak si to laskavě uvědom! Ty nejsi nic!" rozkřičel se na mě.
Z pod řas se mi valily slzy, Ortega ode mne poodstoupil a vyšel z kanceláře.
,,Bože," zanaříkala jsem a svezla se k podlaze. Ještě stále jsem se klepala hrůzou. Tohle rozhodně nebude procházka růžovou zahradou! Ještě jeden přešplap a jsem si jistá, že mě ten chlap stáhne za živa!
Otřela jsem si svou tvář a roztřeseně se postavila na nohy, chvíli mi trvalo, než jsem opět našla rovnováhu. Podívala jsem se po kanceláři a můj pohled se zastavil na díře ve zdi. Samozřejmě od Ortegy, jen tak málo chybělo a jistě by to neskončilo jen dírou ve stěne.Budu na to muset jít jinak. Přeci nechci kvůli panu slavnému přijít o hlavu!
Otevřela jsem dveře, porozhlédla jsem se po chodbě, jestli tam náhodou někde nečeká a když jsem uznala, že je čistý vzduch, tak jsem se staženými půlkami vyšla na chodbu. Pro jistotu jsem kráčela s hlavou sklopenou, aby si mě nikdo nevšiml. Dělala jsem, že jsem vzduch. I když jsem si jistá, že po dnešní scéně na mě jen tak někdo nezapomene.
Kráčela jsem dál a přemítala o tom jestli mohu odejít, na pódium se mi už opravu nechtělo.
,,Au," sykla jsem, když jsem do někoho narazila. Ještě chvíli jsem se neodvažovala zvednou hlavu. Bála jsem se, že by to mohla být má nová noční můra.
2024 ©