,,Liz můžeš?" zeptal se mě sladce a já cítila jak se mi oči protočily o sto-osmdesát stupňů. Nasadila jsem úsměv alá ´jsi naprosto k sežrání a miluji tě´ a vydala se na pódium. Opět se rozezněly úvodní tóny písně a Bůh začal zpívat. Přistihla jsem se, že mám otevřenou pusu, protože to bylo naprosto něco jiného, než když jsem ho slyšela zpívat v rádiu nebo, když Liz popadlo šílenství zvané *Jackson*
****
Matně jsem si vzpomínala na slova písně. Pyšný páv v roztáhl svůj nádherný ocas aneb Michael Jackson vystoupil na pódium se svým klasickým úsměvem, o kterém nevím co ci mám myslet.
Podíval se na mě a otočil se do prázdného publika, které by mělo být za několik měsiců naplněné lidmi, kteří se na toho "boha" přijdou podívat. Stále mi nedocházelo, že jsem vlastně součástí toho velkého kolotoče a už není možnost vystoupit.
Each time the wind blows
I hear your voice so
I call your name...
Prostorem arény se rozezněl jeho musím, že uznýt vskutku krásný hlas a odrážel se od stěn. Bylo to nádherné - okouzlující, zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou - jeho tvář dostala nový výraz. Byl šťastný - z jeho úst se linula slova písně a na jeho ústech se samovolně roztahoval úsměv.
Whispers at morning
Our love is dawning
Heaven's glad you came...
Visela jsem mu pohledem na ústech a téměř si povzdechla, když si rukama přejel po linii svého těla. Připadala jsem si jak nějaká pitomá fanynka - nevěděla jsem co se to se mnou děje. Neměla jsme ho v lásce, takže co to má znamenat?
You know how I feel
This thing can't go wrong
I'm so proud to say
I love you
Your love's got me high
I long to get by
This time is forever
Love is the answer
Dozpíval poslední verše a část mého podvědomí věděla, že bych teď měla zpívat já, ale za boha jsem se nemohla přinutit, prostě jsem tam jen tak stála a koukala. Připadala jsem si naprosto nemožně.
,,STOP!" slyšela jsem zařvat zuřivého Kennyho Ortegu a to mě dokonale probralo z toho šoku. Přinutila jsem se zavřít pusu - tohle nebude dobré.,,Liz, můžeš mi říci co se to z tebe pro boha stalo? Všichni se tu snažíme dělat maximum, ale tebe jakoby to ani nezajímalo," mluvil na mě sám král a držel napraženou ruku před téměř rudým Ortegou.
Zakroutila jsem očima.,,Omlouvám se," řekla jsem lhostejným tónem, ale zas tak lhostejné mi to nebylo.,,Ale to nestačí! Kde je to nadšení? Kde je ta holka, kterou jsem si vybral, aby tu zpívala? Jestli ti naše společnost už zevšedněla, tak jdi! Nemá cenu, aby tu byl někdo - kdo tu být nechce," zvyšoval na mě svůj hlas. Nekřičel na mě, ale na mě to působilo stejným dojeme. Jeho slova mě bolestivě zasahovala - přikrčila jsem se a očekávala další ránu, ale ona nepřišla.
Odvážila jsem se zvednout hlavu, se smířením, že se nevyhnu jeho pohledu, ale jakmile jsem zvedla hlavu a upřela pohled na místo, odkud se ozýval jeho hlas, tak tam nebyl. Podívala jsem se dál a viděla jsem už jen jeho záda a hlavu skloněnou.
Cítila jsem se provinile, když jsem ho viděla, už jím neproudila ta energie, která nás ještě před chvílí zasahovala.
,,Omlouvám se," řekla jsem polohlasně a podívala se po zbytku týmu, který jen nehybně stál a díval se na dveře kam Michael zašel. Kroutili hlavou ze strany na stranu a měly naštvané výrazy.
,,Tak tohle si nezalsouží," křikl po mě Darryll a nadechoval se k dalším slovům, ale Ortega ho zastavil.
,,Derrylle, nenič si nervy já to s ní vyřídím. A ty, OKAMŽITĚ DO POJĎ SE MNOU!" rozkřičel se na mě a já zjistila, že se mi z očí valí slzy.
***
Doufám, že se Vám dílek líbil a těšte se na další část.Děkuji za vše MJLove
2024 ©