I need you today, tomorrow and forever! - 11. kapitola

_{Jennifer se nadechla a…}

_{11. Kapitola}

_Minulost:

_{“Michaeli, tak já jedu, ano?” nakoukla jsem do jeho pokoje, ale nikde nebyl.}

_{“Michaeli,” zavolala jsem ještě jednou, ale stále se nikdo neozýval.}

_{“Kde jsi?” zpanikařila jsem. Nikdy se nestávalo, že by se tak dlouho neozýval. Většinou jsem věděla o každém jeho kroku. Občas mi hlásil i to, kdy jde na toaletu.}

_{“Co je ti?” přiklekla jsem k němu, jakmile jsem ho viděla klečet na podlaze. Byl.}

_{skoro průsvitný a své jinak nádherné vlasy měl zpocené a přilepené ke spánku.}

_{“Asi jsem těhotný, nebo fakt nevím,” zakňučel a chytil se za hlavu.}

_{“Kdy naposledy jste měl pohlavní styk?” zamračila jsem se. Dala jsem mu ruku na čelo - úplně hořel, vůbec se mi to nelíbilo. Vypadal, jakoby měl každou chvilku umřít.}

_{“Jennie!” Zhrozil se.}

_{“Klid. Dělám si srandu.”}

_{“No, to doufám. Jinak si to ještě rozmyslím,” zakuňkal a sklopil oči.}

_{“Stejně nikam nepůjdu,” pohladila jsem ho po vlasech a pomáhala mu vstát.}

_{“Po - pohádali jste, jste se?” zakuckal se.}

_{“Kdy přestaneš být tak tvrdohlavý a jednou si sám zavoláš doktora?”}

_{“Na to jsem se neptal!” zamračil se. “Počkej,” zastavil mě, když jsem ho chtěla dotáhnout do postele a došel k umyvadlu. “Ach jo,” zakoulela jsem očima a pustila mu vodu. Musela jsem ho podepírat, aby se vůbec mohl opláchnout.}

_{“Jak dlouho je ti takhle špatně?”}

_{“Jen chvilku.” Nevěřila jsem mu.}

_{“Ty jsi takový truhla!” štouchla jsem do něj. Byl tak slabý, že málem upadl.}

_{“A honem do postele!” zamračila jsem se.}

_“Ale…”

_{“Žádné ale, Michaeli! Buď hodný a nezlob!”}

_{Zastavil se. “A ty buď tak hodná a nemluv se mnou jako s malým prckem!”}

_{“Když se tak chováš!” Posadila jsem ho do postele.}

_{“Musíš se převléknout, máš to propocené.” Zkoušel něco namítat, ale já ho umlčela. Odběhla jsem do jeho šatny, ve které jsem se mu často schovávala.}

_{“Tady,” podávala jsem mu bílou košili.}

_{“Jenn,” zaprosil.}

_{“Miku, prosím jen se obleč, já ti donesu prášek, zavolám doktora a bude dobře, uvidíš,” pohladila jsem ho.}

_{“Jennie, mám jen horečku. Nepotřebuji doktora!” namítal a pokoušel se stahovat si tričko.}

_{“Počkej,” sehnula jsem se. “ …pomůžu ti,” přetáhla jsem mu tričko přes hlavu a snažila se nekoukat na jeho tělo.}

_{“Donesu ti ten prášek,” usmála jsem se a vzala jeho špinavé věci, aby Marie neměla starosti a odešla do kuchyně.}

_{“Ty jsi ještě tady?” divila se Marie.}

_{“Michael mi dělá starosti,” přiznala jsem.” “Oh, Jennie,” pohladila mě po tváři a usmála se.}

_{“Michael bude v pořádku, jen se musí smířit s myšlenkou, že už nejsi malá.”}

_{Vzala jsem dva prášky na utlumení horečky a sklenici vody. “To není kvůli Dannymu. Vypadá, jakoby měl umřít, má horečku a nechce, abych zavolala doktora. Však ho znáš,” povzdechla jsem si.}

_{Marie položila vařečku, sundala si zástěru a chystala se, že na něj vlítne.}

_{Chytila jsem jí za ruku. “Marie, to je v pořádku. Postarám se o něj.”}

_{“Jennie, vždyť máš osmnácté narozeniny. Měla by jsi dělat něco jiného, než se tu motat kolem tvrdohlavého, umíněného chlapa, který si myslí, že všechno zvládne sám!” rozčilovala se.}

_{“No, to už je náš Michael. A Marie, on by kolem mě lítal také. Dlužím mu to…”}

_{“Nedlužíš mu vůbec nic.”}

_{“Já myslím, že ano,” vděčně jsem jí zmáčkla ruku a vydala se za ním. Otevřela jsem dveře a viděla v posteli ležícího, nemocného anděla.}

_{“Už spíš?”}

_{“Ne, čekám až přijde má dobrá víla a dá mi prášek,” usmál se a snažil se posadit. Nešlo mu to.}

_{“Neblázni, hned jsem tam.”}

_{“A teď si lehni a spi.” Vzala jsem si od něj sklenici.}

_{“Až mi něco povíš,” poklepal si rukou vedle sebe. Povzdechla jsem si a posadila se. “Copak chceš vědět?”}

_{“Pohádali jste se s tím chlapcem?” zajímal se. A jako obvykle, neřekl Dannymu jménem. I když ho věděl.}

_{“Nepohádali.”
“Tak v čem je problém? Přeci jsem ti dovolil, abys u něj dnes přespala,” zamračil se. To se mu nelíbilo. I tady zasáhla Marie}

_{“Problém není v ničem. Jen tu chci zůstat a ujistit se, že budeš v pořádku,” protočila jsem oči. Přikryla ho a chtěla odejít.}

_{“Máš narozeniny,” zamračil se.}

_{“To už mi říkala Marie. Já vím, že mám narozeniny a mým přáním je, abys byl v pořádku.” Odešla jsem z jeho pokoje.}

_{Přešla jsem do svého pokoje, podívala jsem se do zrcadla a v něm se odrážela téměř dospělá žena. Hnědé vlasy měla stažené do drdolu a v nich se třpytil ozdobný hřeben. Její sytě zelené oči byly zalité slzami a její tělo bylo oblečeno do nádherných modrých šatu, připravené přesně na dnešní večer.}

_{Dnes jsem měla v plánu udělat obrovskou změnu. Chtěla jsem zahodit své dětství a stát se ženou. Přijmout muže. A já se domnívala, že Danny bude ten pravý. Že bude ten muž, se kterým přijdu o své panictví. Michael tomu říká čest. Za svůj život jsem tu byla jen párkrát, ale stejně mi stihl dát přednášku o sexu - ne on tomu neříkal sex, pro něj to slovo byla skoro urážka, on tomu říkal milování.}

_{Vytočila jsem Dannyho číslo. “Prosím?” ozvalo se ze sluchátka. Mé srdce s rozbušilo - tentokrát strachy.}

_{“Ahoj, Danny to jsem já… Chtěla bych ti říct, že…”}

_{“Že už jsi na cestě? To je super. Jennie, všechno je připravené,” v jeho hlasu jsem slyšela úsmev.}

_{“Do háje!” zaklela jsem.}

_{“Danny, poslyš. Strašně mě to mrzí, ale dneska nepřijedu.” A bylo ticho.}

_{“Danny, já…”}

_{“Ne, to je v pohodě. Jen jsem si s tím dal práci. Nechce ti to povolit?”}

_{“Tak to není. Michaelovi se udělalo zle a má horečku, chci tu zůstat a ujistit se, že bude v pořádku. Omlouvám se, vím, že se to nedá omluvit. Ale já doufám, že to pochopíš.” Danny si odfrkl.}

_{“Jsi si jistá, že jen nesimuluje?”}

_{“Víc než jistá! Já ti to vynahradím, slibuji.”}

_{“Jennie, to říkáš vždycky a vždycky nám do toho něco vleze, nebo spíš někdo. A upřímně Jennie, nebýt toho, že on by ti mohl dělat tátu, tak bych si myslel, že jsi do něj zamilovaná,” hystericky se zasmál. Slza mi stekla po tváři. “To jo,” smála jsem se taky, ale spíše ze zoufalství.}

_{“Omlouvám se.”}

_{“Jennie, miluji tě.” řekl a zavěsil. A já byla ráda. Nevěděla jsem, jestli bych mu to byla schopna říct.}

_{Ještě chvíli jsem třímala telefon v ruce a hleděla jsem do zrcadla. Pozorovala jsem každou slzu, která mi stekla po tváři a dotkla se mých úst.}

_{“Co jsi to vyvedla Jennie?” zanaříkala jsem a lehla si na postel.}

_{“Jennie?” někdo zaklepal na dveře. Protáhla jsem se. Ani nevím jak, ale usnula jsem.}

_{“Něco s Michaelem?” vyskočila jsem z postele a šla odemknout.}

_{“Michael spí jak nemluvně, ale spíš jsem se chtěla zeptat jestli jsi v pořádku.” dívala se na mě ustaraně. Co jsem jí měla říct?}

_{“Jsem, jen jsem usnula,” usmála jsem se.}

_{“S Dannym všechno v pořádku?”}

_{Opřela jsem se o futra a dívala se jí do očí, přemýšlela jsem u toho, co znamená v pořádku?}

_{“Celkem ano. Všechno jsem mu to vysvětlila a slíbila, že mu to vynahradím.”}

_{“Tak dobře. Přišla jsem ti říct, že jdu na chvilku ven s Rosou a kdyby jste něco potřebovali, tak víš, kde mě najdete,” pohladila mě a odešla. Dívala jsem se za ní a tiše jí záviděla.}

_{Osprchovala jsem se a smyla ze sebe všechen ten rozmazaný make - up, tužidlo a lak na vlasy. A byla jsem to opět já, kdo se odrážel v zrcadle. Veškerá odhodlanost a síla odplula i s tou maskou, kterou jsem ze sebe shodila. Přitáhla jsem si k tělu svůj župan a šla si uvařit čaj. Michael se ještě neprobudil a já byla strašně ospalá.}

_{Když jsem šla s hrnkem ovocného čaje kolem Michaelova pokoje, tak jsem neodolala a otevřela dveře. Lekla jsem se, když jsem zjistila, že nespí. Díval se na mě unaveným a vroucným pohledem.}

_{“Promiň já nechtěla… Jen - jen jsem chtěla vědět, že jsi v pořádku…” omlouvala jsem se. Najednou jsem si připadala tak hloupě. Připadala jsem si jako malé dítě, které bylo načapáno, při nějaké špatnosti.}

_{“Nic se nastalo. Stejně jsem chtěl jít do kuchyně,” usmál se. Už vypadal mnohem lépe. Zhluboka se nadechl. “Neříkej, že máš ten výborný jahodový čaj…” podíval se zbožně na mou ruku. Zasmála jsem se. “Jasně, že mám a je jen můj,” smála jsem se mu.}

_{“Jennie, mám tě móóóóc rád…”}

_{“Nedívej se tak na mě!” zavýskla jsem. Zavřela jsem dveře a šla mu dát ten čaj, nebo by mě umučil tím svým pohledem.}

_{“Pane Jacksone, jste to, ale pěkný vyděrač!” vyplázla jsem na něj jazyk a dala mu svůj čaj.}

_{S díky ho přijal. “Když budeš hodná a dřepneš si vedle mě, tak možná dostaneš ochutnat.”}

_{“No teda!” zavrčela jsem. Oběhla jsem postel a sedla si k němu.}

_{Napil se a labužnicky přivřel oči. Přísahala bych, že nebýt toho, že mu bylo tak špatne, tak bych ho srazila z postele.}

_“Vrrr.”

_{“Ale ne, to jsem na posledy slyšel, když ti bylo deset,” smál se.}

_{“Jak vidím, tak už je ti lépe!” zvedla jsem se a chtěla odejít. Zastavil mě.}

_{“Zůstaň tu prosím se mnou..”}

_{“Už zase,” zanaříkala jsem a zavřela mu oči. Vrátila jsem se zpět do postele.}

_{“Proč se to všechno tak zkomplikovalo?” zeptal se z ničeho nic. Nemusela jsem se ptát, co má na mysli. Byla to stejná otázka, která mě trápila, pokaždé, když jsem sem přijela.}

_{“Začala jsem dospívat. Některé věci nemůžou zůstat, tak jak jsou. I když to nechceme,” smutně jsem se usmála. Pohladil mě po vlasech a dal mi do nich pusu. Tak jako, když jsem byla malá. Zavřela jsem oči a představovala si, jak jsem opět ta malá holčička a ležím tu se svým velkým hrdinou.}

_{“Někdy bych chtěl čas zastavit…”}

_{“… nebo ho vrátit,” doplnila jsem ho.}

_{Sedla jsem si a ústa se mi samovolně roztáhla do úsmevu.
“Co se děje?” zeptal se zmateně.}

_{“Přečteš mi pohádku?” zamrkala jsem na něj.}

_{“Ty jsi neuvěřitelná. To víš, že ti přečtu pohádku, šmudlo!” Vyskočila jsem z postele a otevřela jsem velkou skříň… Tam byly všechny mé oblíbené pohádky. Vybrala jsem si svou nejoblíbenější a celá natěšená jsem se vrátila zpět.}

_{Dala jsem mu knížku a on rozpřáhl náruč. Přemýšlela jsem jestli je to dobrý nápad, ale nakonec mě přesvědčily jeho oči i úsmev.}

_{“Tak jako když jsem byla malá?” podívala jsem se na něj.}

_{A on přikývl. “Tak jako, když jsi byla malá,” usmál se a přikryl nás.}

_{Měla jsem chuť skákat do vzduchu a jásat, protože tohle, přesně tohle mi chybělo. Jeho náruč. Bála jsem se jeho doteku, bála jsem se toho, abych něco neprovedla, ale teď. Teď, když tu ležím s ním a poslouchám jeho nádherný, jedinečný hlas, tak prožívám neskutečné štestí. Tak jako, když jsem byla malá holčička.}

_{Otevřela jsem oči a okolo mě se rozprostřela tma. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde to vlastně jsem. Otočila jsem se na druhý bok a usmála se. Michael ležel na zádech a ústa měl mírně pootevřená.}

_{“Jennie, Jennie,” povzdechla jsem si. Zvedla jsem z postele, ale Michaelova ruka mě zastavila.}

_{“Neodcházej, prosím…” zamručel.}

_{Zachvěla jsem se. Kolikrát jsem snila, že uslyším tento ochraptělý hlas prosící, abych neodcházela.}

_{“Hned se vrátím,” pohladila jsem ho po ruce.}

_{“Dobře,” usmál se ze spánku a mé srdce udělalo pár kotrmelců.}

_{“Do háje!” zanaříkala jsem a odešla do koupelny.}

_{“Chyběla jsi mi,” posunul se, když si lehla zpět do postele s pocitem, že neusnu.}

_{“Ty máš zase horečku,” sáhla jsem mu na čelo.}

_{“Je mi fajn,” zamručel a přitáhl si mě do náruče. Zajíkla jsem se. Tohle jsem nečekala. Srdce mi bušilo až v uších a mé tělo šílene hořelo. Cítila jsem se jako v křeči. Přišlo mi to jako strašné mučení, ležet tu s ním v náručí a nemoct se ho dotknout.}

_{“Pane Bože, já ho miluji!” přiznala jsem si a má tvář byla opět mokrá.}

_{“Jennie, copak se stalo?” probral se. “Udělal jsem něco?”}

_{“Ne, neudělal. Spi, potřebuješ to,” usmála jsem se.}

_{Ale on si mě otočil k sobě. “Co se děje? Proč pláčeš?”}

_“Jen…”

_“Ano?”

_{“Miku, ty úplne hoříš!”}

_{“Jsem v pořádku. Co se děje?” naléhal.}

_{“Měl si někdy pocit, že už v sobě něco nemůžeš udržet, ale musíš, protože je to zakázané a nikdo by to neměl vědět?” rozplakala jsem se.}

_{“Šššš,” objímal mě a já plakala do jeho košile. Kdyby tak věděl… Přičichla jsem si k jeho košili a ještě více se rozbrečela.}

_{“Ale no tak, Jennie. Všechno bude v pořádku. Všechno zvládneme,” nazdvihl mě a já se ocitla na jeho klíně, přitiskl si mě pevněji na svou hruď a já myslela že exploduji.}

_{“Já - já musím jít…” Chtěla jsem utéct do svého pokoje, zamknout se a nevylézt, ale on mě nepustil.}

_{“Jennie?” Podíval se mi do očí a snažil se pochopit, co právě dělám. Ztrácela jsem se v jeho pohledu a prostě jsem to už nevydržela. Přitiskla jsem své rty na ty jeho a políbila ho. Ztuhnul… Otevřela jsem oči a dívala se do těch jeho vytřeštěných.}

_{“Do hajzlu!” zaklela jsem a odtrhla jsem se od něj.}

_{“Já - já se omlouvám. Miku, mrzí mě to…” plakala jsem, ale on se jen usmál a přitiskl si mě k sobě.}

_{“Ah, Jennie,” hladil mě po vlasech.}

_{“To bude dobré, uvidíš.”}

_{“Jak to může být dobré, Miku. Jak?”}

_{“Jennie,” vzal mou tvář do svých rukou a přinutil mě, abych se mu dívala do očí. A pak se stalo něco, co jsem nečekala.}

_{Přitiskl své rty na ty mé a zuřivě mě líbal. Pevně si mě přitiskl ke svému tělu a já se najednou ocitla pod ním. Otevřel oči a hladil mě po těle. S každým dalším jeho dotykem jsem měla pocit, že vybuchnu. Vybuchnu štestím.}

_{“Otevři oči,” zašeptal a jeho hlas se chvěl.}

_{“Otevřu oči a ty zmizíš,” protestovala jsem.}

_{“Hlupáčku,” přejel mi prsty po hrudi. Vzepjala jsem se a otevřela oči.}

_{“To mi nedělej,” varovala jsem ho. Ale v jeho očích se objevily pobavené jiskřičky a on to udělal zas a znovu, ne dvakrát, ale dvanáctkrát!}

_{“Miku,” zašeptala jsem a strhla jsem ho k polibku. Tentokrát byl něžný a jeho dlouhé prsty mě hladily po vlasech, tváři, rukou, bříšku…}

_{“Miku…” zašeptala jsem.}

_“Ano?”

_{“Já tě…” otevřela jsem oči a dívala se na něj.}

_{“Jen to řekni…” dodal mi odvahu.}

_{“Miluji tě…” řekla jsem to a mé srdce přetékalo štestím.}

_{“No vidíš, ani to nebolelo, ne?” zasmál se.}

_{“Také tě miluji…” zašeptal a sklonil se k polibku.}

_Přítomnost

_{Jennifer se otočila a dívala se přímo do Michaelových očí, ve kterých byla zmatenost a bolest.}

_{Michael se nadechl a chtěl něco říct, ale Jennifer ho zastavila.}

_{“Tu noc, Miku, tu noc jsem přišla o něco, čeho jsem si nejvíc cenila. Tu noc jsem se ti odevzdala jako žena. Tu noc jsem se milovala s mužem, který mi vždy říkal, že pro muže je pocta a ten největší dar, když může být vyvoleným. Že on může být tím prvním, kdo s ní spojí své tělo. S mužem, který tvrdil, že je to ten nejkrásnější zážitek, jak pro jednoho, tak pro druhého že si to oba budou pamatovat do konce života. Že oba můžou zapomenou na spousty a spousty milování, ale to první, to první nezapomenou nikdy. Dala jsem ti sebe… dala jsem ti svou nevinnost. Bláhově jsem si myslela, že opětuješ mé city, ale z tebe mluvila jen horečka, za tebe jednala horečka. Měla jsem pocit, že jsem ta nejšťastnější žena na světě. A tou ženou jsem se stala díky TOBĚ, Michaeli! Díky TOBĚ!” plakala a hlas se jí třásl.}

_{“A proč?” bezmocně rozhodila rukama.}

_{“Abych ráno přišla do kuchyně s úsmevem na rtech a slyšela tě říkat Marii, že se ti zdál strašný sen…” plakala jsem a v Michaelových očí problesklo pochopení.}

_{“Když jsem přišla do kuchyně, tak ses na mě usmál - ale ne tak jako v noci, ne tak, když jsi se se mnou spojil, ne tak, když jsme dosáhly vrcholu a já ti ležela v náručí - usmál ses na mě, jako na malé dítě. Jako na tu malou Jennie… Měla jsem pocit, že mě to zabije. Šel jsi do práce i přes Mariiny protesty a dal jsi mi pusu na čelo! Na čelo!” křičela.}

_{“Ne, ten vášnivý polibek!”}

_{“Jennie…” pokusil se Michael.}

_{“Ne, žádná Jennie. Jennie umřela ve chvíli, kdy se probudila z toho nádherného snu… SNU!” hodila po něm knihou, která byla na stole.}

_{“To ráno jsem věděla, že už nic nebude jako dřív a já musela odjet. Nemohla jsem se na tebe ani podívat… Věděla jsem a vím, že jsi mi ublížil nevědomě, protože si to nepamatuješ. Ale já nikdy nezapomněla a nikdo mi nikdy neublížil jako ty, Michaeli. Nikdo! Musela jsem odjet a to jsem také udělala.”}

_{Zlomená Jennifer přešla ke dveřím knihovny a než odešla, tak se ještě jednou podívala na Michaela, který stál na místě - neschopný pohybu.}

_{“Toho dne jsem odtud neutekla jen se zlomeným srdcem, ale s miminkem - tvým miminkem…” Michael se na ni šokovaně podíval.}

_{“Narodilo se mrtvé…”}

_***

_{Doufám, že se Vám kapitola líbila a necháte komentář.}

_{S láskou,}

_MJLove!