Přešel jsem místnost a šel pro papír a tužku. Sedl jsem si raději do křesla a papír si podložil pevnými deskami. Už takhle škrábu jako kocour. Docela se divím, že to po mně maličká Jennie přečte.
Přiložil jsem si pero k ústum a chvilku přemýšlel jak dopis začít. Nemusel jsem, ale přemýšlet dlouho, protože, šlo opravdu od srdce.
Nejdražší Jennie,
neumíš si představit jak moc mě potěšil dopis od tebe. Připadal jsem si jako malý kluk, který otebřel svůj první Vánoční dárek. Ani nevíš jak mě těší,že jsi viděla mé vystoupení a ještě víc, že se ti líbilo. Miluji tu píseň. A vím, že ty také, proto jsem si ji vybral, i když jsem předem netušil, že to uvidíš.
Vážně? Opravdu to říkal? Jeninie! Kdybych neměl strach, že se propadnu, tak skáču radostí. Modlil jsem se za tebe každý večer a teď se to splnilo. Mám ohromnou radost. Páni, to je ta nejlepší zpráva jakou jsem mohl dostat.
Pamatuji si jak jsi mi o něm vyprávěla. Je to ten s tím srandovním kohoutem a jedno ouško má větší, že ano? Tenkrát jsme se hodně nasmáli. Moc mu za mě poděkuj!
Ah Jennie jak dlouho jsme se neviděli? Moc se mi po tobě stýská Jennie. Přijedu se za tebou podívat, zařídím vše potřebné a než se naděješ budu u tebe. Musíme to pořádně oslavit. Ale pšššt bude to zatím naše tajemství ano? Ještě nevím, kdy se za tebou vydám, ale bude to brzy. Slibuji!
Děkuji za ten krásný obrázek. Jennie nejsem anděl, i když jsem moc rád, že si to myslíš. Andělé žijí v nebi a hlídají nás. Budu se těšít na další dopis od Tebe!
S láskou Michael
Dopsal jsem dopis a vložil jej do obálky s modrýlmi motýlky, takové má nejraději. Udělal bych cokoliv, abych viděl tu jiskřičku v jejích očích. Pečlivě jsem zalepil obálku a vydal se do kuchyně za Marií. Věděl jsem, že jí dělám starosti. I když Ryan umřel tak já musím jít dál. Na světě je ještě milióny dětiček, které trpí.
Došel jsem ke schodišti a povzdechl si. Ten dům je hrozně tichý a prázdný. Už tolikrát jsem si přál a představoval si jak tu běhají děti a já je pozoroval s mou manželkou. Přál jsem si někoho, kdo by sdílel tu lásku se mnou, někoho s kým bych mohl trávit večery, někoho koho bych mohl milovatl a on mi svou lásku oplácel.
Jenže jak si mám někoho vybrat? Jak si mám vybrat tu správnou manželku, když nevím jestli jsou její city upřímné? Jistěže nebyl by žádný problém jít a nějakou ženu si vzít. Ale bojím se, že když své srdce příliš otevřu, tak se spálím. Vím jak lidé dokáří být závistiví a zlí. Lidé, kteří se neohlížejí na city druhých a je jim jedno jak zasáhnou toho druhého. Nemám rád takové lidi.
„Ahoj Michaeli, tak co psala?” zeptala se Marie jakmile jsem vstoupil do kuchyně. Oči jí zářily překvapením.
„Myslí si, že jsem anděl,” zasmál jsem se a ona ke mně přišla. Pohladila mě svou vrásčitou rukou po tváři a usmála se.
„Michaeli ty jsi anděl,” přitakala a její oči hořely upřímností.
„Kdybych jím byl tak...“ nenechala mě domluvit. Přitiskla mi prst na rty a v očích se jí nebezpečně blýsklo.
„Michaele Josephe Jacksone! Dobře mě poslouchej!“ Výhružně pozvedla prst. „To, že Ryan zemřel není tvá chyba! Bůh to tak chtěl. A my věděli, že to přijde. Vím, že jsi ho miloval, ale ty musíš jít dál. Potřebujeme tě, děti tě potřebují, fanoušci, tvá rodina Jennie!” bodala mě prstem do hrudi.
„Já vím, jen to strašně bolí,” zašeptal jsem a ona mě objala.
„Já vím Michaeli, já vím. Mysli na to, že se tam teď má lépe a už ho nic nebolí. Dívá se na nás, na tebe,” pohladila mě po vlasech. Stoupla si na špicky a já se k ní sklonil. Políbila mě na čelo.
„Co dále psala Jennie?” Chtěla odvést řeč jinam a já jí byl velice vděčný. Vždycky pro tohle měla cit.
Otřel jsem si poslední slzu. ,,To je tajemství,” usmál jsem se na ní. Poodstopila ode mě a dala si ruce v bok.
„Ty mi to neřekneš?” našpulila pusu a dělala uraženou.
,,Praskneš jako bublina,” smál jsem se jí.
Ale ona se otočila a dále krájela zeleninu.
,,Marie ty se mnou nemluvíš?” zeptal jsem se šokovaně Ale ona neodpovídala. Oběhl jsem linku a stál naproti ní. Nepodívala se na mě.
,,Marie,” zaprosil jsem .
„Ne,” řekla prostě.
Ona se jen zasmála. „Nekoukej na mě jakobych ti sebrala štene,” cvrnkla mě do nosu.
„Jau,” chytil jsem se na něj.
„Tak copak psala? Jestli mi to neřekneš tak budeš o hladu,” vyhrožovala.
Zašklebil jsem se na ni.
„Dobře vidím, že tohle na tebe opravdu neplatí. Tak jinak dostaneš toho dvakrát víc a budu nad tebou stát dokud to nesníš,” usmála se vítězně. Co jsem mohl dělat? Ona by to opravdu udělala a já bych proti to mu nic nezmohl.
„To neplatí,” protestoval jsem a snažil se nenápadně utéct z kuchyně. Zrovna ke mně byla otočená zády a míchala polévku.
„Já tě vidím,” zasmála se a já si poraženě povzdechl.
„Tak fajn,” zamručel jsem a znovu jsem oběhl linku až jsem se dostal k ní. Připadal jsem si jako Mrazík.
„Ale pššt je to tajemství,” přitiskl jsem si dramaticky prst na pusu jako to dělává Jennie.
„Jistě,” pošeptala mi nazpět.
„Jennie mi psala, že už není nemocná. Ten její “srandovní” doktor říkal, že už jí nebude špatně,” řekl jsem nadšeně a usmíval jsem se. Radost se mi opět vrátila. Byl jsem tak štastný.
„Jéé Michaeli já jsem tak štastná! A to jsi mi to nechtěl říci?” ptala se, div mě neumačkala ve svém medvědím objetí.
„Já vím mám z toho taky obrovskou radost.”
„Musím to zlatíčko vidět,” zamrkala na mě. Také jí měla moc ráda. Jennie si neomotala kolem prstu jen mě.
„Rozhodl jsem se, že se za ní pojedu podívat. Mohla by jsi jet se mnou,” nabídl jsem jí a na odpověď nečekal, protože mi byla jasná. Horlivě přivýla hlavou.
„Ježiši Michaeli nezdržuj, pálí se mi tu večeře!!!” povzdechla si a vyhazovala mě z kuchyně.
Zasmál jsem se, popadl dopis, který jsem měl na lince a utíkal pryč.
„Pane Jacksone?” zavolal na mě můj nový bodyguard.
„Jsem Michael,” oznámil jsem mu alespoň po sté.
,Zamrkal a ihned se omluvil.
„V pořádku, doufám, že si zvykneš,” usmál jsem se na něj.
„Já také,” přitakal.
„Potřeboval jsi něco?”
„Ano, je tu váš manažer chce s vámi mluvit o účinkování na tom večírku Samyho Davise juniora,” připomněl mi.
„Já na to úplne zapomněl. Jistě hned jsem tam,” oznámil jsem mu a on se chystal odejít.
„Tedde?” křikl jsem na něj a doběhl ho.
„Mohl by jsi tohle nechat co nejrychleji poslat?” zeptal jsem se ho on přikývl. Poděkoval jsem mu a vydal se do přijímacího salónu.