Beautiful soul - 12. kapitola

Děti, které vylezly z bazénu i Lisa se přišly podívat blíž.

„To je ten Ashlyin pejsek?“ zeptala se Paris. Lisa jen přikývla a obě děti se zamračily.

Princ zatahal Lisu za kalhoty „To znamená, že nám Ashlyn odejde?“

Lisa se usmála a klekla si na koleno.

„Ale to víš, že ne broučku, ještě nějakou dobu nám tu zůstane,“ usmála se a prstem vyhladila vrásku mezi obočím.

„Víte co?“ řekla Lisa nadšeně.

„Co?“

„Běžte pro Ashlyn a řekněte, že máme překvapení, ale...“ přitiskla si prst na své rudě namalované rty.

Princ s Paris přikývli, chytili se za ruce a vesele běželi do domu.

12. kapitola

Ashlyn seděla na balkóně svého dočasného pokoje. Nechala se ovívat lehkým letním vánkem, poslouchala krásný zpěv ptáků a svou tvář vystavovala slunečním paprskům, když k ní přiběhl nadšený Princ a v závěsu za ním Paris. Křičeli jeden přes druhého a ona jim nerozuměla. Cítila jak kolem ní poskakují.

„Héj!“ snažila se je překřičet a se smíchem si zakryla uši.

„Honém! Pojď s námi!“ tahal jí Princ za rukáv. Nemohla se přestat smát. „Počkej!“ krotila ho.

„Honem!“ naléhali oba.

„Tak já teda jdu, ale nejdříve si musím oblíct mikinu,“ vstala a Princ jí vzal za ruku, společně s Paris jí vedli dovnitř jejího pokoje. Paris odběhla k Ashlyininé skříni.

„Tady,“ přiběhla nadšeně zpět a podala jí mikinu.

„Kam mě vedete?“ dožadovala se odpovědi, ale oni stále jen skákali a výskali jeden přes druhého.

„No hurá!“ zavýskl Princ, když se konečně oblékla a hned na to jí každý vzal z jedné strany a táhli celým domem. Na schodech je Ashlyn musela krotit. Byli tak zbrklí, že málem upadla. Docela jí zajímalo, co se děje, že jsou jak urvaní ze řetězu.

„Tatí, mamí!!!“ křičel Princ přes celou zahradu.

Michael se postavil a usmál se na ně. „No, to vám to tedy trvalo!“ smál se a Ashlyn se rozbušilo srdce.

„Nech toho!“ napomenula se. Věděla, že by takhle neměla reagovat na jeho hlas.

„Ashlyn se ještě musela obléct!“ povzdechl si a Ashlyn téměř viděla, jak protočil oči.

„Ahoj, Ashlyn. Máme pro tebe překvapení,“ pozdravila jí Lisa a Ashlyn sebou trhla. Lekla se jí, nevěděla, že stojí tak blízko.

„Pro mě?“ divila se, když se jí podařilo zklidnit své srdce.

„Ano!“ zavýskl nadšeně Michael, který momentálně zářil jak sluníčko. Měl z toho takovou radost. Od Ashtona moc dobře věděl, jak je pro ni Sam důležitá.

Lisa kývla na Michaela a ten jí vzal za ruku.

„Co...“ polekala se Ashlyn.

„Neboj se,“ usmál se a vedl ji k Sam.

Nikdo nečekal, co se stane. Princ, který pejska držel ho pustil a Sam se rozeběhla ke své paničce.

Ani Michael nestačil včas zareagovat a Sam nadšeně skočila na Ashlyn.

„Sááám!“ smála se Ashlyn, když se vzpamatovala z toho šoku. Ležela na zemi a nechala se jí olizovat. Po tvářích jí stekla slza. Byla to slza vděčnosti, lásky a štestí. Měla takovou radost, že se jí Sam vrátila. Konečně tu má někoho, koho zná. Někoho, kdo je jí blízký a ví, co od něj čekat.

Celá rodinka pozorovala štastnou Ashlyn a všichni se museli usmívat.

Měli radost z toho, že jí slyší smát se.

„Miluji tě,“ pošeptala Lisa svému manželovi a on jí štastne stiskl ruku.

Když se Ashlyn konečně zvedla ze země, tak všem dokolečka děkovala.

„Můžeme si s ní hrát?“ zeptala se Paris.

„Paris, to je Ashlyin pejsek,“ napomenula jí Lisa a Paris se zamračila. Michael přikývl. Miloval své děti, ale museli si zvyknout, že nemůžou mít vše na co si ukáží. A navíc Lisa měla pravdu.

„Ale, klidně si s ní hrajte,“ usmála se Ashlyn a oba dva rodiče se na ní zamračili.

„Ashlyn!“ napomenuli jí jednohlasně a ona se otočila po zvuku jejich hlasu.

„Copak?“ usmála se nevinně.

„Teď jsme něco řekli,“ namítali.

„Ale ona je hodná. Proč by si s ní nemohli hrát?“ opáčila.

A zatímco se všichni tři dohadovali, tak Paris s Princem nepozorovaně vzali Ashlyn a potichu se s ní vytratili.

Michaeli štouchl Lisu. „No podívej se na ně!“

„Od té doby co je tu Ashlyn vůbec neposlouchají,“ stěžoval si a Lisa se smála.

„Jsou celý tatínek,“ oplatila mu štouchnutí. Vzala Ashlyn za loket a šli se posadit do zahradního altánku. Michael nafoukl pusu a potichu šel za nimi.

„Že raději nedržíš tlamu,“ myslel si v duchu a ty dvě dámy před sebou propaloval pohledem.

Lisa nalila do sklenic pomerančový džus a podívala se na svého manžela, který měl stále našpulenou pusu.

„Za chvilku praskneš jak bublina!“ píchla ho do tváře, ale on jen vyplázl jazyk a díval se jinam.

„Tak jak chceš,“ zasmála se a věnovala se Ashlyn.

„Měli bychom se domluvit na tom jak to bude dál,“ prohodila Lisa a Ashlyn zbystřila.

„Liso, ještě jsme se nedomluvili!“ namítal Michael, který promluvil poprvé za celou tu hodinu.

„Myslím, že my se nemáme co domlouvat,“ opáčila Lisa.

„Co se děje?“ ptala se Ashlyn polekaně. Nechtěla, aby se kvůli ní hádali.

„Chtěli jsme se tě...“

„Liso!“

Lisa se otočila na Michaela a naštvaně si ho měřila.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad!“ rozhodil rukama.

Ashlyn začala mávat rukama. „Haló já jsem tu také!“ napomenula je a oni ztichli. Provinile se na ni podívali.

„Omlouvám se,“ začervenala se Ashlyn, když si uvědomila, co to vlastně udělala.

„Ne, to my se omlouváme. Chováme se jak malé děti,“ protočila oči.

Ashlyn mlaskla a prohrábla si své dlouhé vlasy.

„Tak o co jde?“

„Chtěli...“ Michael si odkašlal.

„Dobře. Chtěla jsem se tě zeptat jak to bude ze školou?“ opravila se Lisa.

„Nemusíš chodit jestli nechceš. Můžu ti zajistit učitele,“ řekl rychle Michael dřív, než Lisa stačila promluvit.

„Co to děláš?“ zeptala se ho naštvaně.

„Znáš můj názor. Nemyslím si, že by bylo dobře, kdyby do ní chodila!“
„A já si myslím, že by ses do toho neměl tolik plést! Je to na Ashlyn!“ měřila si ho hněnivě.

„Ale já ručím za její bezpečnost!“

„Ty!“ dloubla do něj Lisa.

Ashlyn po tvářích stekla slza. Veškerá radost byla pryč. Když je tak poslouchala, tak slyšela otce a svého bratra, kteří se kvůli ní hádaly.

„Půjdu do školy,“ řekla sotva slyšitelně, ale dost na to, aby ji slyšeli.

Oba se na ni podívali a ihned jim to bylo líto. Nechtěli, aby to takhle dopadlo.

„Ashlyn, mrzí...“ promluvil Michael, ale Ashlyn ho utla. Opatrně vstala ze židle, strčila si prsty do pusy a zapískala. Připadalo jí to jako věčnost od doby, kdy to dělala naposledy. Nevěděla, kde přesně Sam je, ale věděla, že jí uslyší.

„Já tě odvedu...“ vstala Lisa a Ashlyn se na ni otočila.

„Né, to není třeba. Chci být chvilku sama, prosím,“ řekla tiše a konečně přiběhla Sam.

„To jsme něco....“ řekl Michael, když viděl Ashlyinina vzdalující se záda.

Lisa se na něj podívala s otázkou v očích. „My?“

Michael otevřel pusu, ale v tom za nimi přiběhly děti.

„Co se stalo?“ ptaly se zmateně.

„Zeptejte se tatínka,“ řekla Lisa – oba je políbila a odešla do domu.