6. kapitola:

Michaelovi děti zdědily po svých rodičích řadu věcí jako například krásu, inteligenci, ale po Michaelovo velké, laskavé a citlivé srdce.  Už od malička je jejich laskavý otec učil lásce a skromnosti. Učil je, že mají rozdávat úsměv i když jim je sebehůře, smích léčí. Učil je, že si nemají stěžovat, že jsou na světě lidé, kteří nemají vůbec nic a spojuje je jen láska, kterou k sobě cítí.
,,Tak pojďte mi ukázat co jste postavily," vyskočil nadšeně na nohy a rozeběhl se k obrovskému pískovému hradu.

***

,,Donesu ti něco na převlečení, než ti bratr doveze tvé věci. Musíš být unavená," usmála se Lisa a vyšla z Ashyniného pokoje.
Ashlyn zůstala stát uprostřed místnosti. Nejistě sunula nohu dopředu a hned za ní tu druhou. Mávala rukama do prázdného prostoru, který se před ní rozprostíral. Pomaličku se sunula dopředu a vnímala prostředí kolem sebe svým sluchem až dokud její nohy nenarazily na něco tvrdého. Nejspíše to byla postel. Opatrně natáhla ruce, aby se přesvědčila. Pod rukama ucítila nádherně hebkou látku - povlečení. Otočila své tělo a posadila se na měkoučkou postel. Usmála se a položila se do  ní. Tvář schovala do záplavy hedvábného povlečení. Jeden by řekl, že se s ním mazlí. Tolik jí to připomínalo maminčin župan do kterého se zabalila vždy, když jí bylo smutno. Tak  moc jí chybělo její objetí. Její úsměv a konejšivý tón hlasu, když se jí pronásledovaly noční můry. I její pohádky před spaním, které tak milovala.

Lisa tiše vlezla do pokoje a dívala se na Ashlyn. Usmívala se. Pozorovala její tvář, která se každičkou chvíli změnila. Přebíhali na ní nejrůznější pocity, jako štěstí, láska, vděk, smutek, stesk. Lisa byla tak ráda, že ji vzala pod svá ochranná křídla.
,,Ehm," odkašlala si, aby se jí Ashlyn příliš nelekla.

Ale Ashlyn si to vyložila jinak. Ihned vylétla z postele a začala se omlouvat.
,,Promiň tě, strašně se omlouvám. Vím, že jsem špinavá, ale já…" v očích měla slzy.
Nechtěla, aby se na ní paní Lisa zlobila, ale ta jen zakroutila hlavou a usmála se. Přistoupila k Ashlyn a objala jí.
,,Nikdo se na tebe nezlobí Ashlyn. Přinesla jsem ti Michaelovu košili. Vím, že ti to bude příjemnější než má noční košile," pohladila jí po vlasech.
,,Nebude to panu Michaelovi vadit?" ptala se ustaraně. Ráda by na sobě měla jeho košili. Ráda by vdechovala jeho vůni.
,,Samozřejmě, že né. A je to Michael," zasmála se

,,Nechám ti převléct postel, ale teď pojď dovedu tebe do koupelny a ukážu ti, kde co je," položila Michaelovu bílou košili na postel, chytla Ashlyn za ruku a vedla jí do koupelny.
,,Vážně se omlouvám," řekla ještě jednou. Nechtěla přidělávat zbytečné problémy. Dost na tom, že jí budou mít na krku.
,,Ashlyn jestli se nepřestaneš omlouvat, tak pak teprve se na tebe budu zlobit," dala si ruce v bok a zlostně si jí měřila.
,,D-obře," usmála se

Lisa jí zavedla do prostorné koupelny a ukázala, kde vše najde. Než odešla, tak jí vedle sprchy dala ručník, aby se měla do čeho utřít. Tolik jí to všechno chtěla usnadnit.
,,Nepotřebuješ pomoci se svlékáním?" zeptala se jí a Ashlyn vzápětí zčervenala.
,,Eh, myslím, že to zvládnu, ale děkuji," otřepala se při myšlence, že by měl někdo spatřit její nahé tělo, když ona sama neví jak vypadá.
,,Tak dobře, tu košili jsem ti nechala na posteli a prospi se, kdybys cokoli potřebovala, tak zavolej dolů u postele na nočním stolku budeš mít připravený telefon. Hezké sny. Víš co se říká: Sny první noc v novém domě se plní" popřála a pak jí zanechala v té velké koupelně úplně samotnou.

Ashlyn tiše poděkovala, byla zaskočená tím jak se k ní Lisa chová. Nebyla zvyklá na péči a přátelské chování. Jediní, kdo se o ní starali byl její bratr a jeho snoubenka, kteří jsou momentálně někde pryč a nechali jí na pospas osudu,
Ashlyn se natáhla a pustila sprchu, zkontrolovala její teplotu a poté se vysvlékla z jejího špinavého oblečení. Nohou nahmatala okraje sprchy. Zavřela za sebou dveře a nechala po svém těle stékat vlažnou vodu.

Po dvaceti minutách se konečně vrátila k posteli. Položila ruce na pokrývku a zjistila, že je postel opravdu převlečená. Povlékání mělo jiný vzor, ale bylo stejně hebké. Pátrala po posteli až její prsty našly to co hledala. Michaelovu košili. Shodila ze sebe ručník a oblékla si ji. Košile nádherně voněla a její srdce splašeně uhánělo, byl to nádherný pocit mít na sobě něco z Michaela.
Povzdechla si a položila se do té pohodlné postele. A ani né za pět minut její mysl odplula do říše snů. Nádherných snů.

***

,,Jak je na tom?" zeptal se Michael - Lisi, když se k nim přidala.
,,myslím, že je to dobré, jen si musí zvyknout, že o ní mají starost i jiní. Není zvyklá na to, že by o ní někdo pečoval, krom jejího bratra samozřejmě," podotkla Lisa a vzala svého muže za ruku.
,,Je tak strašně milá a zranitelná jen se to snaží schovat," pohladil její ruku.
,,Mamíí" zakřičely děti, když zbystřily, že se k nim přidala. Vrhly se na své milované rodiče, každý z jedné strany.

,,Jaká je Ashlyn?" zeptala se Paris pohotově. Už se s Princem nemohli dočkat až jí uvidí.
,,Je moc milá. Bude se vám určitě líbit. Jen na ní musíte pomalu," pohladila je po vláskách
,,Neboj," zakoulel očima Princ. Byl až příliš podobný svému otci. Měl jeho nádherné veliké - milující oči.
,,Půjdeme se připravit, večer jdu na večeři s Amandou," Připomněla Michaelovi, který na to jistě zapomněl.
,,Utíkej," mrkl na ni, aby zamaskoval svou nevědomost.
,,Prosím dojdi potom zkontrolovat Ashlyn. Miluji tě srdcem fanynky a mám dojem, že má tak trošku strach ze tvé reakce," políbila ho na tvář. Stejně jako děti a spěchala se připravir.
,,Miluji tě," křikla na něj
,,Já tebe," řekl pološeptem.

"Bojí se mě? To jsem se k ní choval tak strašně?"

,,Tatí s tebou je dneska, ale nuda!" postěžoval si Princ a š´touchl ho do boku
,,Já ti dám nuda!" zavýskl Michael a Prínc se rozeběhl za ním. Paris se rozesmála a vydala se za nimi.

***

Ashlyn se líně protáhla a rukou narazila na hedvábnou látku. Zbrkle se posadila až se jí zatočila hlava. Že by to nebyl sen?

Pohled: Ashlyn

,,Že by to nebyl jen šílený sen?" zasmála jsem se a dál pátrala po měkoučké posteli, Tohle rozhodně není má postel. Sáhla jsem si na břichu a prsty nahmatala jemnou košili a knoflíky. Opravdu to není sen? Nevěděla  jsem jestli mám být š´tastná nebo naopak. Vždy jsem si přála setkat se s velkým MJ. Ale né takhle! Nechtěla jsem být jako další jeho dítě o které se musí starat.

Od doby, co jsem se v tomto domě mnou prostoupilo tolik zvláštních - intenzivně zvláštních pocitů jako nikdy ne. Od lítosti, lásky, vděčnosti k závisti a vzteku.

Najednou jsem si vybavila Lisiina slova:
"Hezké sny! Víš co se říká: Sny první noc v novém domě se plní."

No, nevím jestli by byla ráda, kdyby se tento sen splnil.
"O čem to uvažuješ!" napomínala jsem se. Nestačila jsem zírat na tím, jak všichni tvrdili, že Lisa Marie Presley je namyšlená a hrozná. Jsou to kecy jako spousta dalších. Lisa je velice hodná a laskavá žena. Muž jako Michael by nemohl žát s někým jiným, než je ona. Skvěle se k sobě hodí. On by nemohl být s někým zlým nebo namyšleným.
Odhodila jsem ze sebe tu příjemnou deku, měla jsem v úmyslu se jít podívat jestli mi už Ashton nepřivezl nějaké ty věci.. Vím, že mi Lisa říkala, že mám využití telefon. Ale nač zbytečně obtěžovat, když mám nohy. Však já už si nějak poradím.


***
Doufám, že se kapitolka líbila. Moc vám děkuji za vaše komentáře, jsem š´tastná, že se vám povídka líbí. Zítra vám přichystám další díleček.

Vaše vděčná Misha!!!