„Ashtone!!!" zakřičela Lisa s rozeběhla se za ním. Ten se přikrčil a snažil se nevnímat její pronikavý hlas.
„Zapomněl jste si mobil...“ usmála se údýchaně. „ ....někdo vám volá," prohrábla si své dlouhé kaštanově vlasy a snažila se popadnout dech.
„Děkuji," zašeptal nazpět a vzal si teledon. Podíval se na display, volala mu Mariana, která se určitě strachovala o Ashlyn.
„Kruci.“ Zapomněl jí dát vědět, že je vše v pořádku. Tedy, tedy až na Samanthu. Zmáčkl pár tlačítek a volal zpět.
,,Ahoj miláčku," pozdravil ji kajícně.
,,Ashtone! Je všechno v pořádku? Je Ashlyn v pořádku?" křičela do telefonu jeho přítelkyně.
,,Miláčku, moc se ti omlouvám, v tom zmatku jsem ti zapomněl dát vědět. Je v pořádku už ji mám v autě a za chvilku vyrážíme. Ještě jednou se omlouvám.“
,,Pane Bože,“ oddechla si. „Tohle mi nemůžete dělat - málem bych ani neodjela!"
„Bože,“ pleskl se do čela. Úplně na to zapomněl
,,Ashtone, jsi tam?"
,,Marianne, myslím, že máme problém," povzdechl si.
,,Co se zase stalo?"
„Problém je v tom, že jsem na tu tvou cestu úplně zapomněl a šéf mě dneškem počínaje také vyslal na služební cestu. Na tuhle práci se nemůžu vybodnout, John by šíleně vyváděl a už minule mi hrozil vyhazovem.“
„Ashtone!"
„Nemohla by jsi ji odložit?" zeptal se, i když odpověď věděl předem..
„Promiň, ale ne.Už minule jsem se z ní vykroutila a tohle je velice důležitá zakázka. Potřebují mě tam. Musíš to nějak zvládnout,"
„Ale o mě přece nejde!" zabručel ,,Co bude s Ashlyn?"
„Budeš jí muset dát k otci," vzdychla. Věděla, že se mu to nebude líbit, ani jí se to nelíbilo, ale někdy, přesně jako nyní, nebyla jiná možnost a člověk musel udělat i to, co mu bylo proti srsti. Ashton svraštil tvář a pěstí uhodil do stěny. Tahle situace byla pěkně zapeklitá, nechtěl ji dávat k otci. Ashlyn se ho bála a on nikdy nepřišel na ten důvod proč. Ashton se ho už nejméně tisíckrát ptal, co se stalo, ale nikdy z něj nedostal odpověď. Stejně jako z Ashlyn. No, co po někom tu tvrdohlavost musela zdědit.
„Já ji tam nemůžu dát.“ Zuřivě kroutil hlavou a dlaně se mu potily. .
„Ashtone, nenáme na výběr! A sama zůstat nemůže," křičela Marianne. Milovala jeho sestru jako kdyby byla její vlastní, ale momentálně neviděla jinou cestu, než kterou právě navrhla a Ashton to věděl také. Bouhžel.
„Já vím. Hned jsme doma. Musím jí to ještě nějak říct," povzdechl si a zavěsil. Vložil si hlavu do dlaní a rozcuchal si své krátké - hnědé vlasy. Vůbec nevěděl, jak jí to řekne, ale na druhou stranu přesně věděl, jaká bude její reakce. Šíleně se toho bál.
Lisa stála ještě na tom samém místě a mračila se. Věděla, že by sice neměla poslouchat cizí rozhovory, ale jakmile zaslechla Ashlyino jméno a Ashtonův zoufalý hlas, tak zůstala stát a přemýšlela, jak by jim mohla pomoci. Nikdy jí nikdo nepřirostl k srdce tak rychle, jako právě Ashlyn. Musela si přiznat, že ani u Michaela to tak rychle nebylo.
Ashlyn si ji získala svou odvahou a svou odhodlaností jít dál. Obdivovala, že se nelitovala, byla prostě svá a statečná. A Lisa moc dobře věděla, že to nedokáže každý.
A pak se v její hlavě pomalu, ale jistě začal rýsovat plán.
2024 ©