Vysvobození

Bolest souží srdce její,

ostří meče ho probodají.

Smrt se kvapem blíží,

Déšť o stěnu prýští.

Na nový život těší se.

Dívka nesmělá,

hledá útočiště.

Bolest svírá její hruď,

srdce říká buch, buch, buch.

Ať již dříve nebo nyní,

na světě již není zbytí.

Nemá lásku, co držela by ji

při životě s jiným.

Miluje jen jednoho,

Anděla strážného.

Jenž dnem co dnem

hlídá její sen.

Teď čas její vyprchal

pozemský život zanechal.

Minulost ať propadne v prach,

budoucnost ať přijde k nám.

S ním co miluje,

stráví den co den.

Věčnost zdá se býti veliká,

Jako její láska převelká.

Touží ochutnat jeho rty,

zapomenout na všechny starosti.

Do krásných očí podívá se

Srdce rozletí se.

Zašeptat mu do ouška,

dvě krásné slovíčka.

Miluji tě!

Řeklo srdce její,

navždy chci být tvou paní.

Poslední buch ozvalo se,

dívka usměje se.

Dívá se na nebe,

kam anděl přilétne.

Do náruče vezme ji.

A na věky,

bude ji milovati.