7. kapitola

Napsal Mjjstories.blogerka.cz (») ve čtvrtek 23. 9. 2010 v kategorii Poslední polibek, přečteno: 1033×
1245414694-2.jpg


7. Kapitola


***(Michael)***



Jakmile jsem vystoupil z auta, tak vypuklo to pravé peklo. Fanoušci se po mě začali sápat. Bodyguardi se mě tahali, každý jiným směrem, jen, aby mě z té šílené situace dostali. Přesně tomuhle jsem se vždy snažil vyvarovat. Miluji své fanoušky, to ano, ale občas z nich mám pěkný strach.Skupinka bodyguardů předemnou zatarasila cestu a Wayne na mě křičel, že poběžíme. Rozeběhl jsem se k hotelu a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Chtěl jsem se stočit do klubíčka a plakat. Proč zrovna teď? Proč zrovna teď jsem ji musel najít? Tak dlouho jsem ji hledal a nakonec ji byl nucen opusit.


,,Pane Jackson, zrovna dorazil Jacob,“ promluvil na mě James, jen co jsme vběhli do hotelu. Dveře se za námi zavřely a ochranka je ještě zabezpečila. Prudce jsem oddechoval, připadalo mi, jakoby mi srdce mělo vyskočit z hrudi.

,,Cože?“ zakřičel jsem.

Venku řádili fanoušci i novináři, a tak nebylo slyšet ani slovo.

,,ŽE PAN JACOB UŽ DORAZIL!“ křičel na něj postarší muž - James.

,,Děkuji vám, Jamesi,“ zakřičel na zpět a utřel si slzy. Bez dalších slov se vydal do svého pokoje. Jakmile se za ním zavřely dveře, tak do jeho se do jeho pokoje vřítil Jacob. Byl celý rudý a unavený.

,,Sakra, Michaeli! Kdy se konečně přestaneš chovat jako malé dítě! Už toho mám dost!“ začal na mě křičet.

Přešel jsem k posteli a unaveně si na ni sedl. Z mého hrdla se ozval povzdech a já se dal do vysvětlování, i když jsem už předem věděl, že to nepochopí.

,,Já nevím, co se to se mnou stalo, víš. Jacobe, já jsem se asi zamiloval,“ sklopil jsem hlavu a po tvářích mi zase začaly stékat slzy. Jacob chodil po pokoji - sem a tam a pak se zastavil, ukázal na mě prstem a otevřel pusu.

,,Ty jsi se zamiloval, zamiloval, ale…“ zasmál se.

Nevěřícně jsem se na něj podíval. Vstal jsem z postele, stoupil si naproti němu a hněnivě se na něj díval.

,,Ale co?“ rozhodil jsem rukama. On se na mě vystrašeně podíval, nebyl zvyklý  na to, že jsem zvyšoval hlas.

,,Chceš mi snad říci, že se nemám právo zamilovat?“ Chytil jsem se za hlavu.

,,Spíš nemáš čas,“ zamumlal si pod vousy a to mě popudilo ještě více. Veškerý ten vztek, který jsem po celou dobu zadržoval vyplul na povrh. Přistoupil jsem k němu blíže a on ustoupil. Zvedl ruce v obranném gestu.

,,Eh, chtěl jsem tím říci, že ani nevíš kdo to je. Zamiloval ses do ní ani né po třech hodinách?“ nazdvihl obočí.

,,A navíc, nic o ní nevíš,“ pokrčil rameny.

Povzdechl jsem si. ,,Jacobe, když se zamiluješ, tak nezáleží na tom, že ji neznáš a dokonce ani na čase, který s tím člověkem strávíš.“

,,Ale,“ namítal.

,,Ano, já vím. Neznám ji, ale víš, dnes se Susan jsem měl pocit, jaký jsem nikdy nezažil. Dnes jsem byl alespoň chvilku šťastný a zítra zase budu jen Michael Jackson,“

,,Máš dvě krásné děti.“ připomněl mi. ,,Ano, to mám,“ usmál jsem se.

,,Tak proč to „jen“ Michael Jackson?“ Sedl jsem si zpět na postel a on se posadil vedle mě.

,,Michaeli, ty nikdy nemůžeš být „jen“ Michael Jackson!“

„Ano, jenže tenhle Michael Jackson, o kterém mluvíš ty, je bohatý a svět má jak na dlani. Já mluví o Michaelu Jacksonovi, který si připadá tak sám a nemá ženu, které by mohl dávat lásku, povzdechl jsem si a přešel k oknu.

„Michaeli, víš mrzí mě jak jsem na tebe předtím vyjel. Ve skutečnosti nejsem ani tak naštvaný na tebe, ale jako ty blbé novináře. A teď mě tak napadá. Jak ses sem vůbec dostal?“

Usmál jsem se. „Šel jsem se projít ven - směrem k parkovišti a najednou vidím nějakého muže, jak uhodil dívku a ona spadla na zem. Ten muž nasedl do auta a dívka zůstala ležet na zemi. Když jsem přiběhl blíž, tak jsem poznal, že je to Susan. Byla naprosto v šoku, sebral jsem ji ze země a ptal se jí, kdo byl ten muž, ale nemohl jsem to z ní dostat. No a pak, přijela ta kamarádka - Alice, co s ní byla na mém koncertě a požádala mě, jestli bych ji dal na zadní sedadlo auta. No, ale pak se tam objevili ti novinář…,“ uniklo mi zavrčení. Ruku jsem zavřel v pěst a musel jsem se nadechnout, abych mohl dále pokračovat.

„ …Alice na mě křičela, ať si také nasednu a já neviděl jinou možnost, než ji poslechnout. Novináři nám nedali pokoj, sledovali nás, i když se je Alice snažila setřást. No a pak Susan napadlo, že bych mohl jet sem. Zavolal jsem Jamesovi, no a zbytek už znáte,“ dovyprávěl jsem. Porozhlédl jsem se po pokoji a viděl skoro veškeré lidi, jak poslouchají. Jakmile jsem skončil s vyprávěním, tak začali dělat, že něco dělají

.„Michaeli, je mi to blbé, ale…“

„ …ale už budeme muset jít, já vím,“ doplníl jsem ho. „Asi si říkáš, že se mi to říká lehce, ale bude to tak lepší. Necháš jí žít svůj život a ty se vrátíš do toho svého,“ pravil Jacob.

„Máš pravdu. Bude to tak nejlepší,“ nepatrně jsem se usmál a všichni odešli z mého pokoje.  Nechtěl jsem ji opustit, vím, že musím. Má právo na svůj život a já mám své povinnosti.


***

Moc se omlouvám, že je tato kapitola kratší, ale dnešek byl jedno velké stresující nic.

Příště se napravím, slibuji. Ale i tak doufám, že se Vám alespoň trošku líbila.

Vaše MJLove :)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Lenka♫♪ z IP 89.102.12.*** | 23.9.2010 20:10
Ti fanoušci jsou opravdu někdy naprosto hrozní,jen proto že milují ho nemusí přece zranit ani se nedivím,že z nich měl strach.Pusinka moje jak se pěkně rozzlobil,ale když se zamiloval proč trochu nezabojuje a hned odjíždí jen proto že mu to druzí radí. Chjosmile je mi ho tak lítosmile už se těším na dalšísmile. I když je kratší tak to nevadísmile snaha a čas tím strávený se cenísmile
lívia z IP 178.40.124.*** | 24.9.2010 09:33
nemusíš sa ospravedlňovať, jasné že páčilasmile chúďa Mike, musel to mať veľmi ťažkésmile...moc sa teším na ďalšiu kapitolusmile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvanáct a devět