7. kapitola

<sub>7. Kapitola


***(Michael)***</sub>

_{Jakmile jsem vystoupil z auta, tak vypuklo to pravé peklo. Fanoušci se po mě začali sápat. Bodyguardi se mě tahali, každý jiným směrem, jen, aby mě z té šílené situace dostali. Přesně tomuhle jsem se vždy snažil vyvarovat. Miluji své fanoušky, to ano, ale občas z nich mám pěkný strach.Skupinka bodyguardů předemnou zatarasila cestu a Wayne na mě křičel, že poběžíme. Rozeběhl jsem se k hotelu a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Chtěl jsem se stočit do klubíčka a plakat. Proč zrovna teď? Proč zrovna teď jsem ji musel najít? Tak dlouho jsem ji hledal a nakonec ji byl nucen opusit.}

_{,,Pane Jackson, zrovna dorazil Jacob,“ promluvil na mě James, jen co jsme vběhli do hotelu. Dveře se za námi zavřely a ochranka je ještě zabezpečila. Prudce jsem oddechoval, připadalo mi, jakoby mi srdce mělo vyskočit z hrudi.}

_{,,Cože?“ zakřičel jsem.}

_{Venku řádili fanoušci i novináři, a tak nebylo slyšet ani slovo.}

_{,,ŽE PAN JACOB UŽ DORAZIL!“ křičel na něj postarší muž - James.}

_{,,Děkuji vám, Jamesi,“ zakřičel na zpět a utřel si slzy. Bez dalších slov se vydal do svého pokoje. Jakmile se za ním zavřely dveře, tak do jeho se do jeho pokoje vřítil Jacob. Byl celý rudý a unavený.}

_{,,Sakra, Michaeli! Kdy se konečně přestaneš chovat jako malé dítě! Už toho mám dost!“ začal na mě křičet.}

_{Přešel jsem k posteli a unaveně si na ni sedl. Z mého hrdla se ozval povzdech a já se dal do vysvětlování, i když jsem už předem věděl, že to nepochopí.}

_{,,Já nevím, co se to se mnou stalo, víš. Jacobe, já jsem se asi zamiloval,“ sklopil jsem hlavu a po tvářích mi zase začaly stékat slzy. Jacob chodil po pokoji - sem a tam a pak se zastavil, ukázal na mě prstem a otevřel pusu.}

_{,,Ty jsi se zamiloval, zamiloval, ale…“ zasmál se.}

_{Nevěřícně jsem se na něj podíval. Vstal jsem z postele, stoupil si naproti němu a hněnivě se na něj díval.}

_{,,Ale co?“ rozhodil jsem rukama. On se na mě vystrašeně podíval, nebyl zvyklý  na to, že jsem zvyšoval hlas.}

_{,,Chceš mi snad říci, že se nemám právo zamilovat?“ Chytil jsem se za hlavu.}

_{,,Spíš nemáš čas,“ zamumlal si pod vousy a to mě popudilo ještě více. Veškerý ten vztek, který jsem po celou dobu zadržoval vyplul na povrh. Přistoupil jsem k němu blíže a on ustoupil. Zvedl ruce v obranném gestu.}

_{,,Eh, chtěl jsem tím říci, že ani nevíš kdo to je. Zamiloval ses do ní ani né po třech hodinách?“ nazdvihl obočí.}

_{,,A navíc, nic o ní nevíš,“ pokrčil rameny.}

_{Povzdechl jsem si. ,,Jacobe, když se zamiluješ, tak nezáleží na tom, že ji neznáš a dokonce ani na čase, který s tím člověkem strávíš.“}

_{,,Ale,“ namítal.}

_{,,Ano, já vím. Neznám ji, ale víš, dnes se Susan jsem měl pocit, jaký jsem nikdy nezažil. Dnes jsem byl alespoň chvilku šťastný a zítra zase budu jen Michael Jackson,“}

_{,,Máš dvě krásné děti.“ připomněl mi. ,,Ano, to mám,“ usmál jsem se.}

_{,,Tak proč to „jen“ Michael Jackson?“ Sedl jsem si zpět na postel a on se posadil vedle mě.}

_{,,Michaeli, ty nikdy nemůžeš být „jen“ Michael Jackson!“}

_{„Ano, jenže tenhle Michael Jackson, o kterém mluvíš ty, je bohatý a svět má jak na dlani. Já mluví o Michaelu Jacksonovi, který si připadá tak sám a nemá ženu, které by mohl dávat lásku, povzdechl jsem si a přešel k oknu.}

_{„Michaeli, víš mrzí mě jak jsem na tebe předtím vyjel. Ve skutečnosti nejsem ani tak naštvaný na tebe, ale jako ty blbé novináře. A teď mě tak napadá. Jak ses sem vůbec dostal?“}

_{Usmál jsem se. „Šel jsem se projít ven - směrem k parkovišti a najednou vidím nějakého muže, jak uhodil dívku a ona spadla na zem. Ten muž nasedl do auta a dívka zůstala ležet na zemi. Když jsem přiběhl blíž, tak jsem poznal, že je to Susan. Byla naprosto v šoku, sebral jsem ji ze země a ptal se jí, kdo byl ten muž, ale nemohl jsem to z ní dostat. No a pak, přijela ta kamarádka - Alice, co s ní byla na mém koncertě a požádala mě, jestli bych ji dal na zadní sedadlo auta. No, ale pak se tam objevili ti novinář…,“ uniklo mi zavrčení. Ruku jsem zavřel v pěst a musel jsem se nadechnout, abych mohl dále pokračovat.}

_{„ …Alice na mě křičela, ať si také nasednu a já neviděl jinou možnost, než ji poslechnout. Novináři nám nedali pokoj, sledovali nás, i když se je Alice snažila setřást. No a pak Susan napadlo, že bych mohl jet sem. Zavolal jsem Jamesovi, no a zbytek už znáte,“ dovyprávěl jsem. Porozhlédl jsem se po pokoji a viděl skoro veškeré lidi, jak poslouchají. Jakmile jsem skončil s vyprávěním, tak začali dělat, že něco dělají}

_{.„Michaeli, je mi to blbé, ale…“}

_{„ …ale už budeme muset jít, já vím,“ doplníl jsem ho. „Asi si říkáš, že se mi to říká lehce, ale bude to tak lepší. Necháš jí žít svůj život a ty se vrátíš do toho svého,“ pravil Jacob.}

<sub>„Máš pravdu. Bude to tak nejlepší,“ nepatrně jsem se usmál a všichni odešli z mého pokoje.  Nechtěl jsem ji opustit, vím, že musím. Má právo na svůj život a já mám své povinnosti.


***</sub>

_{Moc se omlouvám, že je tato kapitola kratší, ale dnešek byl jedno velké stresující nic.}

_{Příště se napravím, slibuji. Ale i tak doufám, že se Vám alespoň trošku líbila.}

_{Vaše MJLove :)}