Na po slední okamžik - 10. kapitola



Pocítila jsem na své tváři dotek, jeho horké ruky. Mé srdce se na moment zastavilo, jakmile jsem se vzpamatovala, tak se rozeběhlo šíleným tempem. Hlava se mi opět začala točit.

Ale nebyl to ten pocit, jako když jsem bojovala s desítkami fanoušků, ne tohle bylo naprosto něco jiného. Bylo to něco, čeho jsem se strašně bála. Nechtěla jsem propadnout jeho kouzlu.

Odsunula jsem se od něj a jeho dotek z mé tváře zmizel. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Podívala jsem se na něj, ale on se díval na svůj prst. Byla na něm krev. Zamračila jsem se a přemýšlela. Byla jsem tak mimo, že mi chvilku trvalo, než jsem si uvědomila, že ta krev je má. Automaticky jsem si sáhla na svou tvář.

„Sakra,“ zaklela jsem, jako hodněkrát za tuto dobu. Neměla jsem ráda krev, vždy mi smrděla.

„Dýchej, dýchej,“ nabádala jsem se.

Jenže nepomáhalo to. O několik vteřin později jsem nic necítila, nic neviděla. Jen tmu...

10. kapitola

Otevřela jsem oči a jediné co jsem viděla byla tma, která mě obklopovala. Sedla jsem si a zkoušela prohlédnout skrze tu tmu, ale nic jsem neviděla. Byla jsem si jistá, že tohle nebyl můj pokoj. Jak jsem se pokoušel azvednout tak se mi zamotala hlava a já spadla zpět do hebkých peřin. Chytila jsem se za hlavu.

„Au,“ sykla jsem, jak jsem prsty zavadila o obočí.

Mám ho rozseklé?

A v ten moment se mi před očima objevil celý včerejší den nebo možná ještě dnešní? Šílení fanoušci a můj průšvih. Dostala jsem se do auta a pak si už nic nepamatuji. Podívala jsem se na pravo a viděla obrys nočního stolku. Natáhala jsem ruku a slepě pátrala, jestli tu náhodou někde není lampička.

Bingo! Zaradovala jsem se. Byla tam.

Opatrně, abych ji neshodila jsem nahmatala vypínač a zapnula ji.

„Hurá,“ zašeptala jsem.

Postel vedle mě se prohnula. Nazdvihla jsem obočí a podívala se vedle sebe. Oči se mi rozšíířily, musela jsem si dát ruku před pusu, abych nezačala křičet.

Vedle mě ležel Michael. Spal a asi né dlouho. Jeho tvář byla unavená, bylo mi ho líto a tak jsme ho nechala spát.

Jen jsem se tiše svezla zpět do postele a pozorovala ho. Srdce mi bušilo jako o závod, proti své vůli jsem se musela usmívat.

Za tak krátkou dobu jsem na něj musela absolutně změnit svůj názor. Přijmu jakýkoli trest. Zasloužím si to. A ačkolu mám takovýhle průšvih, tak tu se mnou zůstal. Je to neuvěřitelný člověk. Můj pohled sklouzl na jeho ruku, držel v ní kapesník, který byl celý pokrytý krví, mou krví! Z očí se mi kutálely slzy. Kolem mého srdce vypukl žár. Stírala jsem si jednu slzu za druhou a nemohla jsem přestat plakat. Bylo mi to líto. Všechno! To jak jsme se k němu chovala i to, že jsem promarnila těch pár chvil, které jsem s ním mohla strávit tím vzdorem a špatným úsudkem. Chtěla bych vrátit čas a začít od začátku.

Michael ze spánku zakňučel, naklonila jsme se a s pohledem upřeným na jeho tvář jsem zhasla lampičku. Stále jsem viděla jeho tvář, usmál se ze spaní.

Slzy stále tekly, ale přesto jsem se musela usmát, vztáhla jsem ruku a lehounce jsem se dotkla jeho tváře. Lehla jsem si naproti němu, zavrtala se do deky a poslouchala jak klidně oddechuje.

„Miluji tě,“ vyklouzlo z mých úst a mé srdce se rozbušilo. Řekla jsem něco, co jsem chtěla sama před sebou skrýt. Sama sobě jsem nalhávala, že ho nemám ráda, i když si mé srdce získal hned ten první den, kdy jsme se potkali. Mé srdce to vědělo a přesto jsem se bránila. Poprvé jsem věděla, že někoho miluji. Ale milovat někoho, kdo se jmenoval Michael Jackson?

Zakroutila jsem hlavou a dál na to nemyslela. Nemělo to cenu, zítra je všemu konec a já mám jedinečnou a také poslední možnost si vychutnat poslední okamžiky s ním. Nesměle jsem se k němu přisunula blíž. Vyhledala jeho ruku a chytila ji do své dlaně. Byla jsem jak smyslů zbavená, jediné, co jsem věděla naprosto přesně, bylo to, že potřebuji cítit jeho dotek.

„Miluji tě a omlouvám se za všechno špatné, co jsem ti udělala,“ zašeptala jsem. Utřela si poslední slzu a zavřela unavené oči. Pocítila jsem dotek na své boku. Lekla jsem se. Zaposlouchala jsem se do ticha a pokoušela se zjistit jestli už je vzůru. Ale neslyšela jsem nic jiného, než jeho klidné oddechování.

Jeho ruka mě pevně objala kolem pasu a více přitiskla k němu. Nebránila jsem se. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a s tím nejkrásnějším pocitem jsem usnula.